Detail rozhodnutí

III.ÚS 2533/11 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:3.US.2533.11.1
Datum: 20. 10. 2011
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 2533/11 ze dne 20. 10. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Alexandrou Řehákovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kralovická 92, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. 29 Cdo 1349/2011-7056, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999, č. j. 2 Ko 60/99-304, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, č. j. 52 K 92/97-83, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl.

1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") a čl.

2 odst.

3, čl.

3 odst.

3, čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

2 a 3 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").

Vrchní soud v Praze shora uvedeným usnesením potvrdil rubrikované usnesení Městského soudu v Praze, kterým tento soud prohlásil konkurs na majetek stěžovatele.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 12.

2004, č. j.

29 Odo 696/2004-2247, stěžovatelovo dovolání ze dne 16.

1999 odmítl coby opožděné.

Toto usnesení, jakož i obě jemu instančně předcházející soudní rozhodnutí, stěžovatel napadl ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 8.

2005, sp. zn.

ÚS 708/04 , odmítl.

V pořadí druhé dovolání směřované proti shodnému rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel podal v roce 2009.

Nejvyšší soud usnesením napadeným nyní projednávanou ústavní stížností dovolání odmítl pro opožděnost rovněž [§ 243b odst.

4 a § 218 odst.

1 písm. a) o. s. ř.]; připomenul, že dovolání z roku 2009 nemůže být "včasnější" než tentýž opravný prostředek podaný v roce 1999, a v podrobnostech na svoje dřívější usnesení odkázal.

Stěžovatel ztotožňuje podstatu své ústavní stížnosti s námitkou, že dovolací soud nesprávně posoudil otázku právní moci usnesení soudů nižších stupňů, a tím i včasnosti dovolání.

Uvádí, že usnesení Vrchního soudu v Praze mu nebylo nikdy doručeno, a tudíž právní moci dosud nenabylo.

Dále poukazuje na to, že Městský soud v Praze pochybil tím, že k projednání návrhu na prohlášení konkursu nenařídil jednání.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst.

1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].

Ze stěžovatelových následných procesních postupů (zejména zahájení řízení dovolacího vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn.

29 Odo 696/2004, resp. o ústavní stížnosti evidovaného Ústavním soudem pod sp. zn.

ÚS 708/04 ) je patrné, že s obsahem zmiňovaných - nyní opět napadených - rozhodnutí (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.

1999, č. j.

2 Ko 60/99-304, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.

10.

1998, č. j.

52 K 92/97-83) byl již před podáním v pořadí prvního dovolání (tj. datovaného dnem 16.

1999) obeznámen (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8.

2005, sp. zn.

ÚS 708/04 , ze dne 17.

2008, sp. zn.

III.

ÚS 2962/07 , a ze dne 19.

2009, sp. zn.

III.

ÚS 1506/08 ).

Ústavnímu soudu proto nezbylo než přisvědčit závěru Nejvyššího soudu, že stěžovatel dovolání ze dne 22.

2009 podal opožděně.

V části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud podanou ústavní stížnost tudíž odmítl dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Byla-li ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným usnesením Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze podána až poté, co skončil jejich "první" přezkum usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12.

2004, č. j.

29 Odo 696/2004-2247, a usnesením Ústavního soudu ze dne 8.

2005, sp. zn.

ÚS 708/04 , stalo se tak - již logicky - opožděně (§ 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

Lhůta pro podání ústavní stížnosti se nemůže odvíjet od rozhodnutí o dovolání (podruhé) podaném po lhůtě, a to nadto poté, co o předchozí ústavní stížnosti, směřující proti týmž rozhodnutím nižších soudů, bylo Ústavním soudem již dříve rozhodnuto jako o návrhu zjevně neopodstatněném.

Ústavní soud proto ústavní stížnost v této části odmítl podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2011 Jiří Mucha předseda senátu