Detail rozhodnutí

II.ÚS 1730/11 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.1730.11.1
Datum: 9. 1. 2011
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1730/11 ze dne 1. 9. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti TEMPLUM MERCIS, s. r. o., se sídlem Benešova Hora 53, Stachy, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 51/2010-104 ze dne 23. 2. 2011 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 48/2009-90 ze dne 18. 5. 2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10.

2011 a doplněna dalšími podáními, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její základní práva a svobody, zaručené Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Současně požádala o ustanovení advokáta pro řízení před Ústavním soudem.

Protože ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění jejích vad.

K tomu jí stanovil lhůtu 20 dnů od doručení výzvy.

Současně stěžovatelku poučil o podmínce povinného zastoupení advokátem a o postupu k jejímu splnění, přičemž ji informoval o tom, že Ústavní soud sám není oprávněn jí advokáta ustanovit.

Dne 4.

2011 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání nejméně do 31.

12.

2011 a o ustanovení advokáta.

Na základě tohoto podání Ústavní soud lhůtu k odstranění vad podání stěžovatelce prodloužil do 25.

2011 s upozorněním, že jde o lhůtu konečnou, po jejímž marném uplynutí bude nekvalifikovaná ústavní stížnost odmítnuta.

V poslední den stanovené lhůty Ústavní soud obdržel další žádost o prodloužení lhůty a o ustanovení advokáta.

K této žádosti stěžovatelka připojila plnou moc, z níž však nevyplývá, že by v ní uvedená advokátka přijala zmocnění pro řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby již jednou prodlouženou lhůtu k odstranění vad podání stěžovatelce prodlužoval.

Účelem výzvy k odstranění vad ústavní stížnosti s určením přiměřené lhůty je především poučení účastníka o zákonných podmínkách pro meritorní pojednání věci před Ústavním soudem.

Faktické prodlužování zákonné 60ti denní lhůty pro podání ústavní stížnosti určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by proto mělo být jen výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost ve stanovené lhůtě dostáli.

Stěžovatelka však ani v dodatečně prodloužené lhůtě vady podání neodstranila.

Předložení advokátem nepodepsané plné moci rozhodně nelze považovat za zhojení vytčených vad.

V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby byli stěžovatelé - fyzické i právnické osoby - zastoupeni advokátem (§ 30 odst.

1 zákona o Ústavním soudu), a to včetně sepsání ústavní stížnosti.

Z návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí být totiž nejen patrno, které věci se týká a co se jím sleduje a text podání musí obsahovat pravdivé vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů, ale je třeba zformulovat též ústavněprávní argumentaci.

A právě to je úkolem pro advokáta, jehož odborná pomoc je zákonem o Ústavním soudu u stěžovatelů striktně vyžadována.

Pouze pro úplnost (vzhledem k opakovaným žádostem stěžovatelky) je vhodné uvést, že pro řízení před Ústavním není připuštěno přiměřené použití § 30 o.s.ř. (ustanovení advokáta soudem), neboť pro takový postup Ústavní soud neshledal podmínky podle § 63 zákona o Ústavním soudu.

Jak byla stěžovatelka informována ve výzvě k odstranění vad podání, právní řád připouští určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory (viz § 18 odst.

2, § 45 odst.

2 písm. a) zákona o advokacii), čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu.

Shora uvedené informace o povinném zastoupení advokátem, o nemožnosti jeho ustanovení podle zákona o Ústavním soudu a o nepřípustnosti neustálého prodlužování lhůt k odstranění vad ústavní stížnosti byly již v minulosti stěžovatelce opakovaně poskytnuty v souvislosti s jinými ústavními stížnostmi, které musely být nakonec pro absenci právního zastoupení stěžovatelky odmítnuty.

Postup Ústavního soudu při vyřizování nekvalifikovaně podaných ústavních stížností i následek neodstranění vytčených vad pro ni tudíž nemůže být překvapivý.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vady podání v dodatečně stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) neodstranila a jí sepsaná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, Ústavní soud ji podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2011 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj