Detail rozhodnutí

I.ÚS 210/11 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.210.11.1
Datum: 23. 2. 2011
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 210/11 ze dne 23. 2. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. H., zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem Praha 4, Komořanská 63, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 2010, čj. 14 Nc 813/2008 - 181, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2010, čj. 68 Co 446/2010 - 213, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka, jako matka nezletilé, navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o úpravě styku otce s nezletilou M.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že s M.

K. jsou rodiči nezletilé M.

L., nikdy spolu nežili a nevedli společnou domácnost.

Na návrh otce soud upravil jeho styk s nezletilou v konkrétní dny v měsíci, ovšem bez přítomnosti matky.

Rozhodl tak i přes námitky stěžovatelky, že nezletilá není a nebude ještě po určitou dobu schopna styku s otcem bez její přítomnosti a že taková forma styku bude pro nezletilou traumatizující a v rozporu se zájmy nezletilé.

Stěžovatelka poukázala na čl.

3 a čl.

18 Úmluvy o právech dítěte a rovněž čl.

6, čl.

8 a čl.

14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zdůraznila, že mezi rodiči je sporná otázka nutnosti účasti matky u styku otce s dcerou.

Tato otázka je ryze odborná, ale soud v této otázce zaujal stanovisko bez odborného vyjádření - znaleckého posudku, tedy bez řádného objasnění skutkového stavu a v rozporu se zájmem dítěte.

Stěžovatelka jako matka nejlépe ví, že styku s otcem nezletilá M. ještě schopná není, bylo by to pro ni silně traumatizující.

Z obsahu přiložených rozsudků Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4, rozsudkem ze dne 19.

2010, čj.

14 Nc 813/2008 - 181, upravil styk otce s nezletilou s tím, že po dobu dvou měsíců od právní moci rozsudku bude probíhat za přítomnosti matky, poté již bez její přítomnosti.

Styku otce s nezletilou nebudou přítomni prarodiče ze strany matky.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila úpravě styku otce s nezletilou, která má na styk s otcem právo a může to obohatit její vývoj.

Otec má také právo prostřednictvím styku s dcerou realizovat svá práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti.

Soud rozhodl, že při styku s dítětem nebudou přítomni prarodiče nezletilé ze strany matky, neboť jejich přítomnost by mohla omezovat spontánnost a uvolněnost atmosféry tohoto setkávání.

Otec má právo na styk s nezletilou bez přítomnosti dalších osob, protože tomu žádné skutečnosti nebrání.

Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky změnil rozsudek soudu prvního stupně v podstatě pouze v tom, že změnil hodiny styku a určil, že se bude uskutečňovat v přítomnosti matky pouze do 28.

2011.

Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně.

Dále uvedl, že za daného stavu lze i bez posouzení psychologických předpokladů nezletilé dospět k závěru, že pro bezproblémové a pro nezletilou přínosné fungování styku je nezbytné, aby se konal často, aby si nezletilá na otce zvykla.

Z výpovědi rodičů je zřejmé, že při oboustranné snaze jsou schopni v zájmu nezletilé zajistit průběh setkání otce s nezletilou bez rušivých momentů.

Odvolací soud po zvážení všech hledisek určil dobu styku na dopolední hodiny od 9:30 do 12:30 hodin, což je pro nezletilou přínosnější.

Do 28.

2011 se bude styk realizovat za přítomnosti matky, aby si nezletilá na otce zvykla a pobyt s ním se pro ni stal běžnou záležitostí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ní vytýká zejména odvolacímu soudu, že nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména znalecký posudek z oboru dětské psychologie, v němž by byla odborníkem posouzena otázka styku otce s nezletilou bez přítomnosti matky.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti.

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva.

Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody.

Ústavní soud rozhodně není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy (čl.

83 Ústavy ČR).

Odůvodnění ústavní stížnosti je v podstatě jen polemikou se závěry obecných soudů.

V této souvislosti je nutno znovu připomenout, že ústavní stížnost není jen dalším zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů, protože Ústavní soud není součástí jejich soustavy.

Navíc se jedná o spor z oblasti rodinného práva, kde dal zákonodárce jasně najevo, že pro tento typ řízení postačí dvě instance soudního procesu.

Proto v ustanovení § 237 odst.

2 písm. b) OSŘ vyloučil možnost podat dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině.

Nelze tedy cestou ústavní stížnosti nahrazovat chybějící možnost dovolání, o což stěžovatelka v této věci v podstatě usiluje.

Po přezkumu ústavnosti řízení i napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy na základě provedených důkazů správně a dostatečně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho právní závěry, které náležitě odůvodnily.

Zabývaly se argumenty stěžovatelky a přesvědčivě se s nimi vypořádaly.

V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí.

Ústavní stížnost je jen projevem nespokojenosti s rozhodnutími obecných soudů a stěžovatelka neuvedla nic, co by celou věc posouvalo do ústavně-právní roviny.

Pokud tedy obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu