Detail rozhodnutí

IV.ÚS 2878/09 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.2878.09.1
Datum: 1. 6. 2010
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2878/09 ze dne 6. 1. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti S. O., právně zastoupené JUDr. Miloslavem Juračkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec, Dr. E. Beneše 4/12, směřující proti usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 30. července 2009, č.j. 4 KZV 16/2009-91, Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 9. září 2009, č.j. 31 Nt 311/2009-15, Okresního soudu v Liberci ze dne 25. srpna 2009, č.j. 0 Nt 337/2009-10, a Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 23. září 2009, č.j. 31 To 462/2009-19, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky pro podání ústavní stížnosti podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť měla za to, že jimi byla porušena její základní práva na osobní svobodu zaručené v čl.

8 odst.

1,2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl.

5 odst.

4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále i právo na spravedlivý proces zaručené v čl.

36 odst.

1 Listiny.

Rozhodnutím Okresního soudu v Liberci ze dne 12. května 2009, č.j.

0 Nt 39/2009-18, byla stěžovatelka vzata do vazby.

Napadeným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 30. července 2009 byla stěžovatelka dle ustanovení § 71 odst.

3 trestního řádu ponechána ve vazbě.

Následnou stížnost stěžovatelky zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci výše zmíněným usnesením ze dne 9. září 2009.

Usnesením Okresního soudu v Liberci byla zamítnuta žádost stěžovatelky o propuštění z vazby a následnou stížnost Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci zamítl usnesením ze dne 23. září 2009.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že její právní zástupce poté, co do dne 18. srpna 2009, neobdržel usnesení podle § 73 odst.

1 (zřejmě § 137 odst.

1) trestního řádu o ponechání stěžovatelky ve vazbě podal žádost o její propuštění, o kterém bylo rozhodnuto výše uvedenými usneseními Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci.

Teprve dne 19. srpna 2009 bylo obhájci stěžovatelky doručeno rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci o ponechání stěžovatelky ve vazbě.

Stěžovatelka uvedla, že byla zadržena dne 9. května 2009 a její vazba dosáhla tříměsíčního limitu dne 9. srpna 2009.

V následujících 5 pracovních dnech měl státní zástupce rozhodnout, zda se stěžovatelka ponechává ve vazbě i nadále, či zda se z vazby propouští.

O dalším ponechání stěžovatelky ve vazbě však bylo rozhodnuto dne 30. července 2009, tedy dříve, než takové rozhodnutí může být dle ustanovení § 73 odst.

3 (správně § 71 odst.

3) trestního řádu učiněno.

Navíc rozhodnutí nebylo, podle přesvědčení stěžovatelky, doručeno v zákonných lhůtách dle § 137 odst.

3 trestního řádu, když její obhájce je obdržel až dne 19. srpna 2009.

S ohledem na uvedené skutečnosti má tedy stěžovatelka za to, že rozhodnutí nebyla učiněna v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, tedy bylo rozhodnuto nezákonně.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

K ústavní stížnosti se, na základě výzvy, vyjádřila za Okresní soud v Liberci předsedkyně senátu, která Ústavnímu soudu sdělila, že o žádosti o propuštění z vazby bylo rozhodnuto v souladu se zákonem.

Za Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci se k ústavní stížnosti vyjádřila předsedkyně senátu 31 Nt i 31 To, která odkázala na napadená usnesení.

K ústavní stížnosti se zároveň vyjádřil Krajský státní zástupce v Ústí nad Labem, který Ústavnímu soudu sdělil, že napadené usnesení státního zastupitelství bylo stěžovatelce doručeno dne 11. srpna 2009 a to včetně překladu do ruského jazyka (požadavek stěžovatelky, která odmítá překlad do ukrajinského jazyka), jejímu obhájci pak skutečně dne 19. srpna 2009.

Stěžovatelka tedy obdržela rozhodnutí o vazbě, a to včetně překladu, v zákonem stanovené lhůtě.

Rozhodování o ponechání ve vazbě ještě před uplynutím zákonné lhůty zvolila státní zástupkyně s ohledem na složitost případu této skupinové věci a zmíněnou potřebu překladu.

Uvedená vyjádření nepřinesla novou argumentaci či stanoviska, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn.

0 Nt 337/2009, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu ochrana "běžné" zákonnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Ve své ustálené rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje princip sebeomezení, který v případě posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných stěžovatelů umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, když jsou závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na zákonem vyžadovanou existenci konkrétních skutečností.

Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i z ústavní stížnosti patrné, stěžovatelka je stíhána pro trestný čin obchodování s lidmi dle ustanovení § 232a odst.

2 písm. a) a odst.

3 písm. d) trestního zákona, ve formě spolupachatelství a pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst.

1 trestního zákona.

Tyto okolnosti zcela evidentně vedly obecné soudy k závěru o potřebě ponechat stěžovatelku ve vazbě, a to za situace, kdy předložila veškeré, dle jejího názoru relevantní, skutečnosti, na jejichž základě by měla být z vazby propuštěna.

Stěžovatelka namítala, že postup státního zastupitelství byl v rozporu s ustanovením § 71 odst.

3 trestního řádu, které zní: "Jestliže doba trvání vazby v přípravném řízení dosáhne tří měsíců, je státní zástupce povinen do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu.".

Z uvedené citace je tedy patrné, že pro rozhodnutí státního zástupce je stanovená pouze mez, po níž není rozhodnutí o vazbě v souladu se zákonem.

Přesvědčení stěžovatelky o tom, že státní zástupce může o ponechání či propuštění z vazby rozhodnout jen v uvedené pětidenní lhůtě nemá v zákoně oporu.

Uvedená lhůta se pak vztahuje na vydání usnesení, nikoliv na doručení usnesení v uvedené lhůtě, jak stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala.

Stěžovatelka neuvedla žádné relevantní okolnosti, na základě nichž by měly orgány činné v trestním řízení rozhodnout o jejím propuštění z vazby.

Proto Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu, podle níž je výklad konkrétních skutečností odůvodňujících rozhodnutí o umístění, resp. o ponechání ve vazbě především věcí obecných soudů.

Ty musí, při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení, posoudit, zda jejich rozhodnutí je nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Rozhodování o vazbě přitom nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného.

Vazbu je nutno důsledně chápat jako zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení.

Při zjišťování aktuálního stavu řízení Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, ze dne 27. listopadu 2009, č.j.

4 KZV 16/2009-145, bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatelky i nadále ve vazbě dle § 67 písm. a) a c) trestního řádu.

Stěžovatelka převzala toto usnesení dne 1. prosince 2009, její obhájce pak dne 2. prosince 2009.

Ruský překlad usnesení byl stěžovatelce zaslán dne 10. prosince 2009.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2010 Miloslav Výborný předseda IV. senátu Ústavního soudu