Detail rozhodnutí

IV.ÚS 1538/10 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1538.10.1
Datum: 30. 6. 2010
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 1538/10 ze dne 30. 6. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel R. B., zastoupeného Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem Praha 10, V Nových domcích 13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2010 č. j. 56 Co 82/2009- 857, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. května 2010, se stěžovatel podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení výroku I. opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2010 č. j.

56 Co 82/2009 - 857 s tvrzením, že napadeným usnesením byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, neboť nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle čl.

38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle čl.

38 odst.

2 Listiny.

Stěžovatel rovněž navrhl, aby České republice byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení.

Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ve věci změny úpravy rodičovské zodpovědnosti a styku opravil výrokem I. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2009 č. j.

56 Co 82/2009-717 v odstavci II. ve výroku v té části, která se týká úpravy styku otce s nezl.

B. o jarních prázdninách takto: "Úprava styku otce R.

B. s nezletilou M.

B., jež je obsažena v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005 č. j.

40 Nc 43/2005-96, se mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou M. - o jarních prázdninách v každém sudém roce s počátkem v sobotu předcházející těmto prázdninám v 9.00 hodin a s koncem v neděli posledního dne těchto prázdnin v 18.00 hodin".

Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že v rámci svého rozsudku ze dne 13. července 2009 č. j.

56 Co 82/2009-717 rozhodl k odvolání otce o změně dosavadní úpravy styku otce s nezl.

B. tak, že styk má probíhat rovněž o jarních prázdninách v 9.00 hodin a "s koncem v neděli následující po uplynutí těchto prázdnin v 18.00 hodin".

Formulace výroku o úpravě styku otce z nezl.

M. o jarních prázdninách vyvolává pochybnosti v tom smyslu, zda styk rodiče s dítětem má trvat jen po dobu jarních prázdnin (1 týden), či po uplynutí jarních prázdnin ještě jeden následující týden do neděle po jarních prázdninách následující do 18.00 hodin.

K odstranění pochybností o délce trvání styku otce s nezl.

M. o jarních prázdninách vydává odvolací soud podle § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. toto opravné usnesení.

V jeho rámci vyjadřuje, že styk otce z nezl.

M. o jarních prázdninách v každém sudém roce má probíhat od soboty předcházející těmto prázdninám v 9.00 hodin do neděle posledního dne těchto jarních prázdnin v 18.00 hodin.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal nezákonnost opravného usnesení, neboť jím byl změněn výrok jinak bezchybného pravomocného rozsudku, přičemž mu nebylo umožněno se k prováděným důkazům a k řízení vyjádřit.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81 a čl.

91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl.

83, čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy].

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. podle jehož dikce předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.

Napadené rozhodnutí je pak dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatele uvedená v ústavní stížnosti při polemice s oprávněním předsedy senátu vydat opravné usnesení podle ustanovení § 164 o. s. ř. nepřekročila rámec podústavního práva.

Ve věci rozhodující soud uvedl základní důvody, z nichž při vydání opravného usnesení vycházel a v jeho postoji neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou.

Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Pokud stěžovatel nesouhlasí s obsahem opravného usnesení, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ve světle uvedeného nelze než uzavřít, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu je takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl.

82 odst.

1 ve spojení s čl.

1 odst.

1 Ústavy.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud ani podmínky pro vyhovění návrhu na náhradu nákladů řízení (§ 62 odst.

4 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010 Miloslav Výborný v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu