Detail rozhodnutí

II.ÚS 2916/10 #1

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2010:2.US.2916.10.1

Datum

11. 2. 2010

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2916/10 ze dne 2. 11. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. S., zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem Brno, Chládkova 3, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2001 ve věci sp. zn. 62 C 3358/2000, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým měl být zkrácen na svých základních právech garantovaných v ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně mělo být porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy. Napadeným rozsudkem uložil Městský soud v Brně stěžovateli (v řízení žalovanému) zaplatit žalobci Dopravnímu podniku města Brna, a. s., částku 206,- Kč z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k němu, jakož i náklady řízení ve výši 560,- Kč. Rozsudek byl vydán v řízení, v němž byl stěžovatel - jako osoba neznámého pobytu - zastupován opatrovníkem, jímž byla ustanovena vedoucí kanceláře rozhodujícího soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že na adrese, kde dříve bydlel, se již dlouhodobě nezdržuje, nalézací soud se přesto nepokusil zjistit místo jeho skutečného pobytu. Porušení svých práv pak spatřuje zejména v tom, že soudem ustanovený opatrovník byl ve věci zcela nečinný a nehájil jeho zájmy, což se projevilo zejména v tom, že se neseznámil se spisem, proti napadenému rozsudku nepodal odvolání a ve věci pouze formálně přebíral písemnosti. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele směřující proti rubrikovaným rozhodnutím přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nepoužitelnou, a to včetně té její části, jež vycházela ze zdůraznění okolnosti, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí věci, čímž se mu otevírala cesta k řádným opravným prostředkům (viz např. usnesení ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 769/06 ). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podle § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle § 234 odst. 5 občanského soudního řádu z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11. zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dozvěděl-li se tedy stěžovatel o existenci napadeného rozsudku z exekučního příkazu vydaného dne 11. 8. 2010, měl (a má zřejmě stále) k dispozici procesní prostředek, který může čerpat za účelem obrany svých práv (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2009 ve věci sp. zn. IV. ÚS 1277/09 ). Odmítnutí ústavní stížnosti tak nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatele u obecných soudů. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. listopadu 2010 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj