Detail rozhodnutí

IV.ÚS 480/09 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.480.09.1
Datum: 14. 4. 2009
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 480/09 ze dne 14. 4. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky V. T., zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Bořetíně 73, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 2707/2008-25 ze dne 8. prosince 2008 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a po včasném odstranění vad splňujícím i další podmínky podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn.

18 Ro 37/2008 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Jindřichově Hradci uložil stěžovatelce platebním rozkazem č. j.

18 Ro 37/2008-6 ze dne 25. ledna 2008 (dále jen "platební rozkaz") zaplatit žalobkyni Kooperativa pojišťovna, a.s.

Vienna Insurance Group (dále jen "žalobkyně") částku 634,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 6.669,- Kč.

Stěžovatelka proti platebnímu rozkazu nepodala včas odpor a ten dne 23. února 2008 nabyl právní moci.

Dne 1. října 2008 požádala stěžovatelka o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu a o přiznání odkladného účinku tohoto návrhu.

Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením č. j.

18 Ro 37/2008-10 ze dne 5. listopadu 2008 návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu zamítl a návrhu na prominutí zmeškání lhůty odkladný účinek nepřiznal.

K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že soudy obou stupňů vyslovily bez dalšího závěr, že ze stěžovatelkou předložené lékařské zprávy nelze s určitostí dovodit, že právě v době, kdy běžela lhůta k podání odporu, byl zdravotní stav stěžovatelky dekompenzován s nutností klidového režimu, co tento klidový režim znamená a zda vylučuje např. podat písemnost na poštu.

V tom spatřuje pochybení obecných soudů, neboť podle stěžovatelky v hodnocení lékařské zprávy nepostupovaly správně, když nemají dostatek odborných znalostí a informací.

Buď měly obecné soudy lékařskou zprávu hodnotit po vyjádření odborníka, nebo si měly vyžádat její doplnění lékařem, který ji vystavil.

To však neučinily.

V důsledcích popsaného postupu obecných soudů spatřuje stěžovatelka porušení svého práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81 a čl.

91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl.

83, čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR].

Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, je záležitostí obecných soudů.

Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním.

Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal.

Podle přesvědčení Ústavního soudu Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině.

Své rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil.

Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecných soudů byla částka 634,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn.

III.

ÚS 602/05 , sp. zn.

III.

ÚS 748/07 , sp. zn.

ÚS 931/08 , sp. zn.

IV.

ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2009 Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu