Detail rozhodnutí

IV.ÚS 2118/08 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.2118.08.1
Datum: 14. 4. 2009
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2118/08 ze dne 14. 4. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. a M. T., právně zastoupených JUDr. Yvetou Konfrštovou*, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. č. 6, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2008, č.j. 10 To 182/2008-295 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. března 2007, č.j. 3 T 103/2007-258, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 160 odst. 2; § 166, § 130 odst. 1, § 246 odst. 1 písm. d) a odst. 2, a § 265d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto: ----------------------------------------------- *) Ve znění opravného usnesení ze dne 11. května 2009 Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení ústavně zaručených práv jejich a rovněž jejich zemřelého syna, zaručených v čl.

6 odst.

1 a 2; čl.

37 odst.

3; a dále v čl.

1; čl.

4 odst.

4; čl.

5; čl.

10 odst.

1 a 2; čl.

38 odst.

2 a v čl.

39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jakož i v čl.

2 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. září 2007, č.j.

3 T 103/2007-198, byl F.

Č. shledán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví (§ 224 odst.

1 a 2 trestního zákona), a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let, a k zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.

Poškození (navrhovatelé a ZP MV ČR) byli s nárokem na náhradu škody odkázáni na občanskoprávní řízení.

K odvolání obžalovaného a státního zástupce byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. listopadu 2007, č.j.

10 To 438/2007-222, napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvého stupně.

Odvolání navrhovatelů bylo zamítnuto (§ 253 odst.

1 trestního řádu).

Následně byl výše uvedeným rozsudkem F.

Č. shledán vinným dle § 224 odst.

1 a 2 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let, a dále k zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.

Odvolání obžalovaného a státního zástupce krajský soud napadeným usnesením zamítl (§ 256 trestního řádu), navrhovatelů dle 253 odst.

1 trestního řádu.

Navrhovatelé v řízení vystupovali jako poškození (jejich syn zemřel v důsledku dopravní nehody, kterou zavinil obžalovaný).

Napadenými rozhodnutími mělo dojít k zásahu do jejich práv, když nalézací soud nerozhodl o náhradě škody, ačkoliv jim dle § 43 odst.

1, 2 a 3 trestního řádu přísluší.

Jejich odvolání soud zamítnul, neboť dospěl k závěru, že, a to i s ohledem na rozsah jejich odvolání (navrhovatelé napadli výrok o vině i o trestu), nebylo podáno osobami oprávněnými.

Společně s ústavní stížností pak navrhli, aby Ústavní soud zrušil: - § 160 odst.

2 trestního řádu a nahradil jej právem poškozeného na doručení usnesení o zahájení trestního stíhání; - § 166 trestního řádu a nahradil jej právem poškozeného na prostudování spisů; - § 130 odst.

1 trestního zákona (správně trestního řádu) a nahradil jej právem každého poškozeného na doručení rozsudku; - § 246 odst.

1 písm. d) a odst.

2 trestního řádu a nahradil jej právem každého poškozeného podat odvolání, proti rozsudku obžalovaného který jej poškodil, do výroku o vině, trestu a náhradě škody; - § 265 odst.

1 trestního řádu a nahradil jej právem každého poškozeného podat dovolání, proti rozsudku obžalovaného který jej poškodil, do výroku o vině, trestu a náhradě škody.

Ústavní soud se nejdříve zabýval procesními náležitostmi ústavní stížnosti.

Pro jejich lepší posouzení si vyžádal spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn.

3 T 103/2007.

Na základě tohoto spisu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána osobami neoprávněnými.

Ze spisu se podává, že navrhovatelé se k řízení připojili se svým požadavkem na náhradu škody v souvislosti se smrtí jejich syna.

Tuto škodu jim obžalovaný uhradil v průběhu trestního řízení a navrhovatelé proto ani netrvali na výroku o náhradě škody.

Později se však domáhali deklarace svého nároku pro případ, že by bylo požadováno jeho vrácení (č.l.

193, 194).

V rozsudku je nalézací soud odkázal na občanskoprávní řízení.

S tím se navrhovatelé nespokojili a podali odvolání.

Krajský soud dospěl k závěru, že nároky navrhovatelů nesměřují přímo proti obžalovanému, a proto nejsou poškozenými ve smyslu ustanovení § 43 odst.

3 trestního řádu s právem účasti na řízení.

V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že soud nalézací měl rozhodnout, že se k trestnímu řízení nepřipouštějí a následně neměl ani rozhodovat o jejich nárocích.

Odvolání proto bylo zamítnuto, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou (č.l.

225).

Přes uvedené závěry krajského soudu i nadále nalézací soud zacházel s navrhovateli jako s poškozenými, nicméně v rozsudku již nerozhodl o jejich nárocích.

Následným odvoláním pak navrhovatelé obšírně brojili i do výroků nalézacího soudu o vině a o trestu, který nepovažovali za adekvátní.

Rovněž v tomto případě bylo posouzeno jejich odvolání jako odvolání podané osobou neoprávněnou.

Poškozeným by příslušelo odvolání výhradně do výroku o náhradě škody, krajský soud však opakovaně dospěl k závěru, že navrhovatelé nejsou poškozenými v daném řízení.

Nároky navrhovatelů tedy neměly být v řízení připuštěny již v řízení před soudem prvého stupně.

Jak je však patrné, Okresní soud v Příbrami přesto chybně s navrhovateli jako s poškozenými jednal, byť nerozhodl o jejich nárocích.

Dle ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická osoba, jestliže tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Jedním ze znaků právního státu je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem (v souladu s trestními předpisy).

V žádném případě se tedy nejedná o vztah mezi pachatelem a poškozeným.

Těm trestní řád přiznává, v zákonem stanovených případech, postavení a i některé procesní nástroje.

V řízení ve shora uvedené věci však neměl soud prvého stupně připustit účastenství navrhovatelů a to nejpozději poté, co mu byla věc vrácena na základě usnesení krajského soudu.

Jelikož tak neučinil, poskytl navrhovatelům více práv (výslech svědků, závěrečné řeči), než jim zákon přiznával.

Takový postup však v žádném případě nemohl způsobit zásah do jejich základních práv.

Podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán někým zjevně neoprávněným.

Dle čl.

87 odst.

1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

Ústavnímu soudu nepřísluší právo nahrazovat zrušená ustanovení jinými.

Tato zákonodárná činnost přísluší výhradně Parlamentu ČR (čl.

15 odst.

1 Ústavy ČR).

Požadavek na změnu právního předpisu je tedy požadavkem který Ústavnímu soudu nepřísluší.

Samotný návrh na zrušení části zákona dle ustanovení § 64 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pak předpokládá splnění podmínek daných v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na výše uvedené, konstatuje Ústavní soud, že osud návrhu dle ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu sleduje osud podání dle ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jestliže shledá u návrhu podle § 64 odst.

1 až 4 důvody k odmítnutí podle odst.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2009 Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu