Detail rozhodnutí

III.ÚS 3099/08 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.3099.08.1
Datum: 22. 1. 2009
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 3099/08 ze dne 22. 1. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Janem Menšem, advokátem v Děčíně, Masarykovo nám. 2/2, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 0 Nt 1113/2008 a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 11. 11. 2008 č. j. 2 ZT 235/2008-292, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 16.

12.

2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí.

Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl.

8 odst.

1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod.

Z přiložených kopií napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.

Dne 3.

2008 bylo proti stěžovateli a dalším třem osobám zahájeno trestní stíhání pro trestný čin kuplířství dle § 204 odst.

1, odst.

3 písm. b) trestního zákona, spáchaného ve formě spolupachatelství.

Rozhodnutím Okresního soudu v Děčíně ze dne 6.

2008 byl stěžovatel (i s ostatními) vzat do vazby dle § 67 písm. b) a c) trestního řádu.

Dne 3.

2008 zanikl ze zákona vazební důvod dle § 67 písm. b) trestního řádu.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně rozhodl dne 30.

2008 tak, že ponechává stěžovatele (a ostatní) ve vazbě dle § 67 písm. c) trestního řádu; Okresní soud v Děčíně dne 13.

2008 zamítl stížnosti všech čtyř obviněných.

Usnesením ze dne 11.

11.

2008 č. j.

2 ZT 235/2008-292 rozhodla státní zástupkyně ve smyslu § 71 odst.

4 trestního řádu tak, že ponechává nadále stěžovatele (a ostatní tři obviněné) ve vazbě dle § 67 písm. c) trestního řádu.

Stěžovatel (i ostatní) podal stížnost s tím, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když neobsahuje řádné odůvodnění.

Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 305/06 .

Stížnost byla usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 3.

12.

2008 sp. zn.

0 Nt 1113/2008 zamítnuta pro nedůvodnost.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně ve svém rozhodnutí nijak neodůvodnila trvání důvodů vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu ani naplnění podmínek dle § 71 odst.

4 trestního řádu pro ponechání stěžovatele ve vazbě.

V navazujícím usnesení Okresního soudu v Děčíně pak nejsou, dle stěžovatele, uvedeny žádné konkrétní důvody, ze kterých by vyplývalo naplnění podmínek dle § 71 odst.

4 trestního řádu.

Rozhodnutí soudu nepovažuje za přesvědčivě a logicky odůvodněné.

Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 305/06 .

Ústavní soud dospěl k závěru o neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ustanovení § 71 odst.

4 věta první trestního řádu stanoví státnímu zástupci povinnost v zákonné lhůtě opětovně rozhodovat o tom, zda bude obviněný ponechán ve vazbě.

Rozhodnutí o ponechání obviněné osoby ve vazbě závisí jednak na splnění obecných podmínek vazby dle § 67 trestního řádu a jednak na splnění dvou dalších obligatorních podmínek uvedených v § 71 odst.

4 větě druhé trestního řádu, tedy že nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v zákonné lhůtě (tří měsíců) skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.

Stěžovatel byl ponechán ve vazbě předstižné.

K tomuto vazebnímu důvodu, uvedenému v § 67 písm. c) trestního řádu, Ústavní soud konstatuje, že z titulu převážně preventivní funkce tohoto vazebního důvodu nelze požadovat, aby soudce učinil v tomto smyslu naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný ponechán ve vazbě, naplní se následek předpokládaný § 67 písm. c) trestního řádu.

Požadavek jistoty bez důvodných pochybností není ve většině případů rozhodování o vazbě reálný, neboť nelze vyčkávat až do okamžiku, kdy již je jisté, že obviněný bude páchat další trestnou činnost, protože by se v praxi takovému jednání zpravidla již nepodařilo zabránit.

Postačující je, aby ve vazebních rozhodnutích byly vysvětleny konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný, bude-li ponechán na svobodě, bude jednat způsobem předpokládaným v § 67 písm. c) trestního řádu.

Pokud jde o napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně, musí Ústavní soud konstatovat, že odůvodnění závěru o (dalším) ponechání stěžovatele ve vazbě se míjí obligatorními podmínkami vyžadovanými v § 71 odst.

4 trestního řádu, které mělo státní zastupitelství zkoumat.

Státní zástupkyně toliko shrnula, v jakém stavu se vyšetřování nachází a jaké úkony provedla.

V závěru pouze uvedla, že "jde o složitou věc, propuštěním obviněných na svobodu by hrozilo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání".

Takové odůvodnění ponechání stěžovatele ve vazbě je však obecné a nevypovídající o naplnění podmínek; jde toliko o citaci zákonného ustanovení.

Ústavní soud však dospěl k závěru, že výše uvedené nedostatky rozhodnutí státní zástupkyně byly napraveny navazujícím usnesením Okresního soudu v Děčíně.

Jeho rozhodnutí neobsahuje pouze obecné a povšechné odůvodnění, příp. reprodukci znění zákonných ustanovení.

Na rozhodnutí soudu je přitom třeba nahlížet také ve spojení s konkrétními zjištěnými skutečnostmi uvedenými v rozhodnutí státní zástupkyně (popis skutku u obviněných, délka trestního jednání, skutečnosti zjištěné o toku peněz ad.).

Z rozhodnutí soudu je zřejmá argumentace, kterou se soud vypořádává s podmínkami vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu i dalšími podmínkami dle § 71 odst.

4 věta druhá trestního řádu.

Soud poukázal na skutkovou složitost věci, rozsah a časovou náročnost dokazování, potřebu výslechu desítek osob, jejichž výpovědi byly rozhodující pro řádné objasnění věci (fungování organizované skupiny v rozsáhlé síti podniků), i na délku doby trestného jednání (od počátku roku 2005).

Soud rovněž uvedl, že ve věci neshledal žádné průtahy v dokazování, když rychlost byla průběžně sledována státní zástupkyní i soudem.

Toto odůvodnění (dosavadní) nemožnosti skončení trestního stíhání považuje Ústavní soud za dostatečné a řádné, a to i vzhledem ke skutečnosti, že trestní stíhání pro trestnou činnost uvedeného charakteru bylo zahájeno v květnu 2008 (dle napadeného usnesení byla navíc dne 1.

12.

2008 podána už obžaloba proti stěžovateli a dalším 8 osobám).

Rovněž tak považuje Ústavní soud za dostatečnou argumentaci o hrozbě zmaření či podstatného ztížení dosažení účelu trestního stíhání propuštěním obviněných (včetně stěžovatele) na svobodu, resp. o "zvýšeném" naplnění podmínek vazby předstižné.

Z rozhodnutí je zřejmý poukaz na promyšlenost, rozhodnost a odhodlanost obviněných osob, na síť/množství "kontaktů" a míst páchání, dále na charakteristiku trestné činnosti a možnost jejího páchání v pozměněné formě, na vysokou nebezpečnost a rovněž velkou lukrativnost (organizovaná skupina, délka doby páchání, svou podstatou pokračující jednání, rozsáhlá síť podniků, množství "souvisejících osob" - svědků, konkrétní údaje o ziscích, páchání i ve vztahu k osobám mladším 18 let - rozšíření trestního stíhání u jednoho z obviněných).

Ústavní soud má tak za to, že zpřísněné požadavky § 71 odst.

4 trestního řádu byly ve vztahu k trvání důvodů předstižné vazby v daném případě dostatečně odůvodněny, a to i s ohledem na popsanou organizovanost, rozsah a závažnost trestné činnosti.

S ohledem na již podanou obžalobu pak zákon stanoví lhůtu 30 dnů pro opětovné zkoumání podmínek dalšího trvání vazby.

Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2009 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu