Detail rozhodnutí

II.ÚS 2559/08 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.2559.08.1
Datum: 3. 5. 2009
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2559/08 ze dne 5. 3. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti R. P., zastoupené JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Brno, Lidická 57, proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 4. 2008 č. j. 7 L 38/2008-13 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18. 8. 2008 č. j. 59 Co 342/2008-30, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13.

10.

2008 a k výzvě soudu doplněnou dne 14.

12.

2008, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18.

2008 č. j.

59 Co 342/2008-30, jímž mělo být zasaženo do jejích práv na spravedlivý proces dle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na právní pomoc v řízení před soudy dle čl.

37 odst.

2 Listiny.

Nekvalifikovaným doplněním ústavní stížnosti, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 2.

12.

2008, se stěžovatelka domáhá také zrušení usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21.

2008 č. j.

7 L 38/2008-13.

Ze spisu Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn.

7 L 38/2008, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující: Okresní soud v Kroměříži zahájil na základě oznámení Psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 15.

2008 řízení o vyslovení přípustnosti převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče.

Usnesením ze dne 17.

2008 byl stěžovatelce ustanoven opatrovník.

Usnesením ze dne 21.

2008 č. j.

7 L 38/2008-13 pak okresní soud rozhodl o tom, že převzetí umístěné bylo v souladu se zákonem.

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.

2008, když proti němu žádný z účastníků nepodal odvolání.

V řízení bylo dále jednáno o vyslovení přípustnosti dalšího držení stěžovatelky v ústavu.

Dne 23.

2008 psychiatrická léčebna soudu oznámila, že stěžovatelka podepsala dne 22.

2008 za přítomnosti dvou svědků prohlášení o dobrovolném vstupu.

Okresní soud poté dne 14.

2008 pod č. j.

7 L 38/2008-20 vydal usnesení, jímž řízení zastavil.

O odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 18.

2008 č. j.

59 Co 342/2008-30 tak, že rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

Konstatoval, že dobrovolným vstupem odpadl důvod pro pokračování v dalším řízení.

Usnesení soudu I. stupně o zastavení řízení a potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu napadla stěžovatelka kvalifikovanou ústavní stížností, v níž namítá porušení svého práva na spravedlivý proces.

Poukazuje na to, že v psychiatrické léčebně byla umístěna nedobrovolně.

Obecným soudům bylo známo, že v řízení není schopna dostatečně dobře hájit svá práva, přesto v řízení konaly, jako kdyby byla účastníkem řízení s plnohodnotným chápáním celé věci a s otevřenou škálou prostředků k hájení svých práv.

Dle jejího názoru ustanovený opatrovník o její práva dostatečně nedbal.

Odvolání sepsala a podala sama, aniž by se k němu opatrovník vyjádřil.

Stěžovatelka dále namítá, že odvolací soud se dopustil nepřezkoumatelného hodnocení důkazů a přijal právní závěr, který je v příkrém rozporu s ústavním pořádkem i logikou věci.

Dle ní se odvolací soud mýlí, pokud tvrdí, že je jedno, proč podepsala souhlas s dobrovolným vstupem.

Je přesvědčena, že dobrovolnost souhlasu měl důkazně přezkoumat.

Pokud tak neučinil, dopustil se svévole.

I kdyby však stěžovatelka souhlas udělila, její další vystupování v řízení svědčí o tom, že se svým pobytem v léčebně nesouhlasí.

Výklad práva ve smyslu, že souhlas s umístěním ve zdravotnickém zařízení je neodvolatelný, je dle ní v rozporu s čl.

8 odst.

6 Listiny, který je nutno vykládat tak, že se vyžaduje neustálý souhlas umístěného s pobytem v zařízení.

V doplnění ústavní stížnosti, které sepsala sama stěžovatelka, a které je po obsahové stránce shodné s kvalifikovaným odůvodněním stížnosti, navrhuje zrušit i usnesení Okresního soudu v Kroměříži, kterým bylo rozhodnuto o tom, že převzetí umístěné je v souladu se zákonem.

Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21.

2008 č. j.

7 L 38/2008-13, jímž bylo rozhodnuto o tom, že převzetí stěžovatelky bylo v souladu se zákonem, je nepřípustná, a ve zbytku je zjevně neopodstatněná.

Pokud se týká dodatečně samotnou stěžovatelkou napadeného usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21.

2008 č. j.

7 L 38/2008-13, které bylo stěžovatelce doručeno dne 28.

2008 a jejímu opatrovníku dne 24.

2008, toto rozhodnutí lze napadnout ve lhůtě patnácti dnů od jeho doručení odvoláním.

Z obsahu spisového materiálu však vyplývá, že odvolání podáno nebylo a rozhodnutí tak nabylo právní moci.

Odvolání je přitom řádným opravným procesním prostředkem, jehož vyčerpání je základním předpokladem pro podání ústavní stížnosti (srov. ustanovení § 75 odst.

1 a § 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

Ústavní stížnost v části, napadající pravomocné usnesení soudu prvního stupně, je tedy nepřípustná.

Vzhledem k tomuto závěru by bylo nadbytečné činit úkony k odstranění vad - absence kvalifikovaného sepsání této části ústavní stížnosti.

Ústavní soud se tedy zabýval toliko důvodností vydání napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, a navazujícího potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.

V této souvislosti stěžovatelka tvrdí, že je v psychiatrické léčebně držena protiprávně (nedobrovolně) a bez řádného soudního procesu.

S jejími námitkami se však nelze ztotožnit.

Jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, držení stěžovatelky v psychiatrické léčebně bylo předmětem řádného soudního řízení, upraveného v ustanovení § 191a a násl. občanského soudního řádu.

Na základě oznámení ústavu zahájil soud z úřední povinnosti řízení o vyslovení přípustnosti převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče (§ 191b odst.

1 o. s. ř.), a pro toto řízení jí ustanovil opatrovníka - advokáta, kterého si stěžovatelka sama vybrala (§ 191b odst.

2 o. s. ř.).

Poté provedl v souladu s § 191b odst.

3 o. s. ř. dokazování (vyslechl stěžovatelku a její ošetřující lékařku a provedl znalecký posudek z oboru zdravotnictví - psychiatrie, vypracovaný znalcem MUDr.

Z.) a usnesením rozhodl, že k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191b odst.

4 o. s. ř.).

Protože dle závěrů znaleckého posudku byla stěžovatelka schopna pochopit význam a smysl soudního řízení a rozhodnutí, toto usnesení doručil nejen ustanovenému opatrovníku, ale i samotné stěžovatelce spolu s písemným poučením stěžovatelky o jejích procesních právech a povinnostech.

V rámci řízení o přípustnosti dalšího držení, poté, co obdržel prohlášení léčebny o dobrovolném vstupu stěžovatelky, řízení podle § 103 a § 104 o. s. ř. zastavil s tím, že dobrovolným vstupem odpadl důvod pro pokračování v další fázi řízení.

Postup okresního soudu v tomto řízení i jeho rozhodnutí o zastavení řízení je plně v souladu s příslušnými ustanoveními upravujícími detenční řízení i s ustálenou soudní judikaturou a nelze jej označit za svévolný či excesivní, což by jedině mohlo vést k vydání zrušujícího nálezu.

Stejně tak Ústavní soud neshledal žádnou libovůli v rozhodování odvolacího soudu.

Ten posuzoval toliko otázku, zda byly dány podmínky pro zastavení detenčního řízení.

Dle názoru Ústavního soudu se s touto otázkou vypořádal ústavně konformním způsobem.

Pro závěr, že dobrovolným vstupem odpadl důvod pro pokračování ve fázi řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení v ústavu podle ustanovení § 191d odst.

1 o. s. ř., měl dostatek podkladů (písemné prohlášení stěžovatelky o dobrovolném vstupu do léčebny ze dne 22.

2008, sepsané za přítomnosti dvou svědků, které koresponduje s jejím návrhem učiněným v souvislosti s vyšetřením jejího zdravotního stavu ustanoveným znalcem) a bylo by nadbytečné provádět k prověření této otázky další dokazování.

Stěžovatelka ani nezpochybňuje, že by souhlas neudělila, toliko poukazuje na pohnutku, jež ji k projevenému úkonu vedla, tj. že k souhlasu byla vedena ošetřující lékařkou, která jí sdělila, že nedobrovolným pobytem nastane jeho prodloužení.

Takovou informaci, která má reálný podklad v právní úpravě detenčního řízení, nelze hodnotit jako donucující prostředek, který by mohl zpochybnit platnost uděleného souhlasu.

Ústavní soud má za to, že samotným rozhodnutím obecných soudů o zastavení detenčního řízení nebylo zasaženo do žádných stěžovatelčiných ústavních práv.

Jak bylo uvedeno výše, soudy se v rámci svého rozhodování zabývaly toliko tím, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení.

V žádném případě se nevyslovily k neodvolatelnosti uděleného souhlasu s umístěním ve zdravotnickém zařízení.

Stěžovatelka naopak může svůj souhlas kdykoli odvolat, musí tak však učinit úkonem, adresovaným příslušné léčebně, a nikoli obecnému soudu či soudu Ústavnímu.

Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na to, že soudem ustanovený opatrovník dostatečně nedbal jejích procesních práv, z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by tuto námitku uplatnila v průběhu řízení před obecnými soudy, především pak ve svém odvolání.

Obecné soudy tak nedostaly příležitost, aby se důvodností uvedené námitky zabývaly a případně rozhodly o zproštění jmenovaného advokáta z funkce opatrovníka a o ustanovení opatrovníka nového.

Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity není oprávněn důvodnost této námitky přezkoumávat.

Vzhledem k uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v části, napadající rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21.

2008 č. j.

7 L 38/2008-13, odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a v části, napadající rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18.

2008 č. j.

59 Co 342/2008-30 ji odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2009 Stanislav Balík předseda senátu