Detail rozhodnutí

II.ÚS 1027/09 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.1027.09.1
Datum: 25. 6. 2009
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1027/09 ze dne 25. 6. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. V., ze dne 20. dubna 2009, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. dubna 2009, se stěžovatel domáhá "zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Liberci č. j.

28 T 1/2001 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j.

10 To 76/01 ze dne 26. července 2001 a dalších rozhodnutí o žádostech o povolení obnovy řízení č. j.

28 Nt 1/2003, č. j.

28 Nt 2/2004, č. j.

28 Nt 4/2004, č. j.

56 Nt 2/2006, č. j.

56 Nt 1/2007 a č. j.

56 Nt 3/2008", a to z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces i dalších ústavních práv.

Podáním ze dne 11.

2009 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že jej již nezastupuje advokátka Mgr.

Eva Ciprysová vzhledem k narušení nezbytné důvěry.

Protože se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o přidělení jiného advokáta, požádal Ústavní soud o posečkání do doby, než bude mít nového advokáta.

Současně ústavní stížnost doplnil o další tvrzení a návrhy.

Vzhledem k tomu, že obě podání stěžovatele nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatele dne 27. května 2009 vyzval k odstranění jejích vad.

Zejména jej upozornil na nutnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.

Součástí výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o možnosti žádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru.

K nápravě mu určil lhůtu 20 dnů, běžící od doručení výzvy.

Současně jej poučil o následcích spojených s nesplněním výzvy.

Přípis Ústavního soudu byl stěžovateli doručen dne 29. května 2009.

Stěžovatel na něj reagoval podáním ze dne 8. června 2009, v němž požádal o zrušení zákona o Ústavním soudu, neboť dle jeho názoru nelze tento zákon v jeho současné pozici v žádném případě splnit.

Požádal, aby jeho ústavní stížnost byla projednána až po zrušení tohoto zákona.

Vytčené vady ústavní stížnosti však ve stanovené lhůtě neodstranil.

Nutnost právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem má svůj zákonný podklad (viz kogentní ustanovení § 30 odst.

1 zákona o Ústavním soudu) a je stanovena bez možnosti výjimek.

Vztahuje se dokonce i na osoby práva znalé, včetně advokátů.

Tato povinnost plně odpovídá povaze, jakou řízení vedená před Ústavním soudem mají.

K otázce povinného zastoupení, jeho účelu a smyslu se vyjádřil Ústavní soud ve stanovisku Pl.

ÚS-st.

1/96 (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv.

9, str.

471), na jehož závěry Ústavní soud plně odkazuje a nemíní se od nich ani v nyní projednávané věci odklánět.

Povinnost, plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc je dostatečně zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (viz zák.č.

85/1996 Sb., o advokacii), byť tento způsob může přinášet žadateli o právní pomoc jisté potíže.

Je totiž věcí státu, a nikoli subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno (viz III.

ÚS 296/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv.

10, usnesení č.

20).

V posuzované věci se stěžovateli dostalo náležitého poučení i potřebného prostoru k tomu, aby si zastoupení advokátem zajistil a Ústavnímu soudu doložil.

Protože tak neučinil, Ústavní soud musí bezpodmínečně na povinném právním zastoupení trvat.

Navíc nejde o první ústavní stížnost, s níž se stěžovatel na Ústavní soud obrátil.

I v předchozích případech byl s náležitostmi ústavní stížnosti a podmínkami, které musí splnit, seznámen.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť nebyly odstraněny její vady ve lhůtě k tomu určené.

Jestliže bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu na zrušení označeného zákona.

Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení příslušného zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2009 Stanislav Balík předseda senátu