Detail rozhodnutí

I.ÚS 711/09 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:1.US.711.09.1
Datum: 15. 4. 2009
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 711/09 ze dne 15. 4. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti E. S., zastoupené JUDr. Petrou Musilovou, advokátkou se sídlem Kuřimská 42, 621 00 Brno, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. ledna 2007 sp. zn. 16 C 383/2005, dále proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 4. října 2007 sp. zn. 10 Co 249/2007 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009 sp. zn. 21 Cdo 816/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností, po výzvě splňující formální náležitosti podání dle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněnou vyjádřením stěžovatelky ze dne 9.

2009, doručené dne 15.

2009, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv garantovaných čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatelka se žalobou domáhala, aby bylo určeno, že jí adresovaná výpověď z pracovního poměru ze dne 26.

2001 je neplatná.

O podané žalobě rozhodl Okresní soud v Karlových Varech rozhodnutím ze dne 2.

2003 sp. zn.

16 C 225/2001 tak, že žalobu zamítl.

Proti rozhodnutí nalézacího soudu podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne 24.

10.

2003 sp. zn.

10Co 816/2003 tak, že rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Okresní soud v Karlových Varech rozhodnutím ze dne 3.

2004 sp. zn.

16 C 225/2001 žalobu zamítl.

Proti rozhodnutí soudu I. stupně podala stěžovatelka odvolání.

O podaném odvolaní rozhodl Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne 27.

2004 sp. zn.

10 Co 339/2004 tak, že rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovatelce náklady řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 15.

2005 sp. zn.

21 Cdo 254/2005 tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne 22.

11.

2005 sp. zn.

Co 10 724/2005 rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Okresní soud v Karlových Varech rozhodnutím ze dne 22.

2007 sp. zn.

16 C 383/2005, žalobu zamítl a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalované náklady řízení.

Proti rozhodnutí nalézacího soudu podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne 4. října 2007 sp. zn.

10 Co 249/2007 tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že je stěžovatelka žalované povinna zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání.

O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud, který jej rozhodnutím ze dne 14.

2009 sp. zn.

21 Cdo 816/2008 odmítl.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s ústavní stížností konstatuje, že se obecné soudy s Nejvyšším soudem v čele s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly a svá rozhodnutí podrobně odůvodnily.

Ústavní soud na tomto místě konstatuje, že předmětná věc "putovala" dvakrát soudní soustavou (u odvolacího soudu byla dokonce třikrát) a základní otázkou v předmětné věci je hodnocení důkazů.

Ústavní soud ke stěžovatelčině výtce uvádí, že jeho úkolem není skutkové objasnění věcí a zpravidla mu nepřísluší hodnotit nutnost provedení či neprovedení důkazů nebo jejich hodnocení.

Je pouze oprávněn posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda při takovém vybočení nebyly porušeny základní práva a svobody stěžovatelky.

Hodnocením důkazů obecným soudem se Ústavní soud může zabývat jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho právní závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé.

Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústavy ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý.

Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle § 132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle svého uvážení, resp. dle § 120 o. s. ř. mu přísluší rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv.

K tomu však Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou (např.

IV. ÚS 335/05

IV. ÚS 395/05

) dodává, že soudy mají povinnost vysvětlit v odůvodnění rozhodnutí proč důkaz nepřipustily, tj. proč jej považovaly za nadbytečný, nebo z jakého důvodu jej neshledaly způsobilým prokázat relevantní skutečnosti. Důkazy je třeba hodnotit jak zvlášť, tak i ve vzájemné souvislosti. V tomto bodě postupy soudů obstojí. Nešlo z jejich strany o výkon libovůle a Ústavní soud nevidí důvod k zásahu. Protože Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv, ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2009 Vojen Güttler předseda senátu