Detail rozhodnutí

I.ÚS 1547/09 #1

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2009:1.US.1547.09.1

Datum

29. 9. 2009

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1547/09 ze dne 29. 9. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 1. 2009, čj. 5 C 87/2007 - 146, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2009, čj. 17 Co 105/2009 - 199, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů s odůvodněním, že jimi došlo k porušení jejích základních práv, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti zároveň uvedla, že souběžně s ústavní stížností podala v zákonné lhůtě proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Z rozhodnutí obecných soudů, které k ústavní stížnosti připojila, vyplývá, že napadený rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě je ze dne 26. ledna 2009, a nikoli z 30. ledna, jak je uvedeno v ústavní stížnosti. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb. (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Proto rozhodnutí těchto orgánů přezkoumává pouze v případě, že před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z citovaného ustanovení vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti začne, ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob jeho vyřízení. Vzhledem k výše uvedenému nelze než uzavřít, že ústavní stížnost není přípustná, protože vzhledem k podanému dovolání není rozsudek odvolacího soudu v tomto případě rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to zásah do kompetence obecných soudů (konkrétně Nejvyššího soudu), což by bylo v rozporu s principem právní jistoty. S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, což je důvodem pro jeho odmítnutí soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. září 2009 František Duchoň soudce Ústavního soudu