Detail rozhodnutí

IV.ÚS 2798/08 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.2798.08.1
Datum: 12. 9. 2008
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2798/08 ze dne 9. 12. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora, se sídlem exekutorského úřadu Praha 9, Bryksova 763/44, právně zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Sládek & Partners, v.o.s., Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, směřující proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2008, č.j. 23 Co 304/2008-110; Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. května 2008, č.j. 33 Nc 6630/2002-100, a Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008, č.j. 23 Co 509/2007-87, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavní právo, podle kterého mohou být povinnosti kladeny jen na základě zákona a v jeho mezích, zaručené v čl.

4 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva nebýt podroben k nuceným službám zaručené v čl.

9 odst.

1 Listiny, práva na ochranu vlastnictví zaručené v čl.

11 Listiny a práva svobodnou volbu povolání zaručené v čl.

26 odst.

1 Listiny.

Shora citovaným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008 bylo zrušeno usnesení soudu prvého stupně a věc mu byla a vrácena k dalšímu řízení.

Následně rozhodl napadeným usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 tak, že oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (stěžovateli) na náhradu nákladů exekuce částku 7.735,- Kč.

O odvolání rozhodl shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze dne 8. srpna 2008.

Usnesení soudu prvého stupně změnil tak, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradu nákladů částku 3.741,- Kč.

Soudnímu exekutorovi pak uložil povinnost zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení částku 800,- Kč; oprávněnému právo na náhradu nákladů přiznáno nebylo.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obsáhle popsal okolnosti, za nichž usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. srpna 2005, č.j.

33 Nc 6630/2002-45; 33 Nc 7236/2002-45, bylo rozhodnuto o zastavení exekuce a současně že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí brojil stěžovatel, který se domáhal náhrady nákladů v celkové výši 5.919.682,90 Kč.

Tato částka mu byla následně přiznána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. října 2005, č.j.

33 Nc 6630/2002-67, které bylo zrušeno napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008.

Ve faktu, že soudy napadenými usneseními nepřiznaly stěžovateli náhradu nákladů, které mu v souvislosti s exekucí vznikly, ale částku výrazně snížily, zkrátily jej, dle jeho názoru, v jeho zaručených právech.

Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jak je z předložených rozhodnutí patrné, důvodem pro zastavení exekuce byla skutečnost, že po vydání rozhodnutí o nařízení exekuce a pověření stěžovatele výkonem exekuce, povinný s oprávněným (jeho právním nástupcem) uzavřel dohodu o narovnání.

V důsledku toho podal oprávněný ještě dříve, než byla exekuce nařízena, návrh na zastavení řízení.

Napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008 bylo soudu prvého stupně uloženo posoudit okolnosti, proč a jak došlo k ukončení řízení, a jak má proto být stanovena náhrada nákladů soudního exekutora.

Obvodní soud pro Prahu 1 tento pokyn splnil a vyčíslil náhradu nákladů stěžovateli.

Odvolací soud, s ohledem na příslušnou právní úpravu, moderoval přiznanou částku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do naříkaných práv stěžovatele.

Soudy jasně a srozumitelně, s odkazem na zákonné vymezení, uvedly, co je vedlo ke stanovení výše nároku exekutora na náhradu nákladů.

Nedošlo tedy k uložení povinnosti mimo zákon, kterým by byla stěžovateli uložena povinnost nést náklady exekuce.

Nedošlo ani k rozhodnutí o nucených pracích, neboť stěžovatel se svobodně rozhodl podnikat v daném oboru s jasným, zákonným vymezením činnosti.

V důsledku toho byl pověřen provedením předmětné exekuce, přičemž pověření bylo zrušeno ještě před jejím nařízením.

Ani z ústavní stížnosti není patrné, jak mělo být zasaženo do práva vlastnického, neboť soudy přiznaly stěžovateli náhradu vynaložených nákladů ve výši, kterou vykázal.

Soud prvého stupně nepřiznal exekutorovi odměnu v požadované výši.

Odvolání i ústavní stížnost směřovaly pouze proti rozhodnutí o nepřiznání požadované odměny.

K tomu Ústavní soud uvádí, že soudy se s touto otázkou jasně vypořádaly.

Ústavní soud tedy přistoupil k posouzení věci přičemž vycházel z toho, že pokud ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, jako je tomu v daném případě, nutno ji zpravidla považovat za zjevně neopodstatněnou, postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele; stejně tak tomu je i v případě, kdy ústavní stížnost by mohla mít ústavněprávní dimenzi, avšak právní problematika v ní obsažená byla již dříve ze strany Ústavního soudu řešena.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že nic nenasvědčuje eventuálnímu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2008 Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu