Detail rozhodnutí

III.ÚS 1732/07 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.1732.07.1
Datum: 28. 5. 2008
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1732/07 ze dne 28. 5. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 28. května 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Š., zastoupeného JUDr. Milanem Janouškem, advokátem v Kolíně, Politických vězňů 44, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 4. 2005 č. j. 10 C 217/2004-92 a „dalším rozhodnutím na něj navazujícím, zejména usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 5. 2007 č. j. 10 C 217/2004-102“, takto: Řízení se přerušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 9.

2007 ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí.

Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Kolíně vyjádření k ústavní stížnosti a předložení soudního spisu.

Okresní soud v Kolíně sdělil, že stěžovatel zemřel dne 20.

10.

2007.

Ústavní soud telefonicky u Okresního soudu v Kolíně zjistil (č. l.

8 spisu Ústavního soudu), že dědické řízení je vedeno pod sp. zn.

51 D 1190/2007; pověřen jako soudní komisař byl notář JUDr.

Notářská kancelář JUDr.

P. na výzvu Ústavního soudu zaslala kopii úmrtního listu stěžovatele a písemně sdělila, že dne 12.

12.

2007 proběhlo předběžné šetření a byly učiněny dotazy ke zjištění majetku náležejícího do dědictví.

Dne 28.

2008 Ústavní soud telefonickým dotazem v notářské kanceláři zjistil (č. l.

11 spisu Ústavního soudu), že dědické řízení dosud nebylo skončeno a nelze sdělit, kdy lze očekávat skončení dědického řízení.

Zákon č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel.

Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

Podle ustanovení § 107 odst.

1 občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.

Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší.

O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 občanského soudního řádu, § 7 odst.

2 občanského zákoníku), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit.

Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

V předmětném řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 12.

2005 č. j.

10 C 217/2004-92 byla stěžovateli jako jednomu ze žalovaných (solidárně s druhým žalovaným) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 000,- Kč s příslušenstvím; usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 30.

2007 č. j.

10 C 217/2004-102, bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku.

Další napadená rozhodnutí stěžovatel nekonkretizoval.

Ústavní soud se zabýval povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy, a dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejedná o práva, jež by podle hmotného práva byla vázána na osobu stěžovatele, skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, smrtí účastníka nedochází k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a nejde o případ, kdy by bylo zřejmé, že účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

Rozsudkem byla stěžovateli uložena solidární povinnost zaplatit určitou peněžní částku z titulu ručení, která je způsobilá podstatně zasáhnout do majetkových práv účastníka řízení.

Z povahy věci plyne, že se nejedná o práva účastníka řízení, která by nepřecházela na jeho právní nástupce, a z tohoto důvodu by bylo nutné řízení zastavit.

Vzhledem k výše uvedeným okolnostem Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 107 odst.

1 občanského soudního řádu, ve vazbě na ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, přerušil do doby ukončení dědického řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2008 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu