Detail rozhodnutí

II.ÚS 794/06 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.794.06.1
Datum: 18. 6. 2008
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 794/06 ze dne 18. 6. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Z. M., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, P.O.BOX 2, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2006 č. j. 47 Nc 4555/2005-41, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Okresního soudu v Olomouci, neboť má za to, že postupem soudu bylo porušeno její právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl.

36 Listiny základních práv a svobod.

Dále dle stěžovatelky došlo k porušení rovnosti účastníků v řízení před soudem ve smyslu ustanovení čl.

37 Listiny, k porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci, o soudní ochraně práv dle čl.

90 Ústavy ČR a o způsobu rozhodování soudu, zejména ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování dle čl.

95 odst.1 Ústavy ČR.

V záhlaví citovaným usnesením byly okresním soudem zamítnuty námitky stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 13.

2006, č.j.

122 EX 89/05 - 64.

Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti tvrdí, že okresní soud porušil její základní právo na spravedlivý proces garantované čl.

36 Listiny základních práv a svobod tím, že se nezabýval jejími výhradami proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, jež byly vyčísleny částkou 7.899,-Kč, a navíc svoje rozhodnutí ponechal bez jakéhokoliv odůvodnění.

V takovém postupu stěžovatelka spatřuje i porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci, o soudní ochraně práv, jakož i ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování.

Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citované usnesení svým nálezem zrušil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že usnesením Ústavního soudu ze dne 27.

2006, sp. zn.

ÚS 577/06 , byla ústavní stížnost v téže věci odmítnuta z důvodu souběžně podaného dovolání.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24.

10.

2006, sp. zn.

20 Cdo 2447/2006, bylo řízení o dovolání zastaveno z důvodu nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutí okresního soudu.

Stěžovatelka podává ústavní stížnost opětovně a lhůtu pro její podání odvozuje od doručení usnesení Nejvyššího soudu, a to v souladu s odůvodněním shora uvedeného usnesení Ústavního soudu.

Ústavní soud tedy přezkoumal ústavní stížnost a s přihlédnutím k obsahu jejích námitek a odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, a proto nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu zejména s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod.

Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (viz nález sp. zn.

IV.

ÚS 188/94 ).

Po přezkoumání věci Ústavní soud konstatuje, že nezjistil žádné okolnosti, které by projednávanou věc posouvaly do ústavněprávní roviny.

V řízení před Okresním soudem v Olomouci, jehož usnesení je ústavní stížností napadeno, neshledal Ústavní soud (shodně jako ve věci sp. zn.

ÚS 577/06 ) porušení základních práv stěžovatelky, zakotvených v čl.

36 a čl.

37 Listiny základních práv a svobod.

Napadené usnesení je dostatečným způsobem odůvodněno, okresní soud k námitkám stěžovatelky vyložil, jakým způsobem a na základě jakých zákonných ustanovení byly náklady exekuce vyčísleny.

Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, což platí tím spíše, že se v posuzované věci jedná o rozhodnutí okresního soudu, proti němuž zákonodárce nepřipustil ani opravný prostředek.

Zásah Ústavního soudu by byl namístě pouze tehdy, pokud by při aplikaci a interpretaci normy jednoduchého práva zjistil pochybení mající ústavně právní relevanci.

K takovým pochybením dochází v případech konkurence norem jednoduchého práva, kdy ve věci aplikovaná norma, sledující určitý ústavně chráněný účel z pohledu proporcionality, nabyla opodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu, v případech konkurence interpretačních alternativ, kdy jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné, určité, normy jednoduchého práva, nebo v případech svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp. propojení s jakýmkoli ústavně chráněným účelem.

Projednávaná věc není pod žádný z uvedených případů podřaditelná.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2008 Jiří Nykodým předseda senátu