Detail rozhodnutí

I.ÚS 788/08 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:1.US.788.08.1
Datum: 19. 6. 2008
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 788/08 ze dne 19. 6. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Y. V. L., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem se sídlem Praha 8, Hnězdenská 735/6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, čj. 13 To 343/2007 - 1626, a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2007, čj. 14 T 223/2007 - 1600, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se Y.

L. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu v Mělníku (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl.

8 odst.

2, čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

3, čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně.

Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným pokračujícími trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle ustanovení § 148 odst.

1, 3 písm. a), c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle ustanovení § 148a odst.

1, 2 písm. a), b) TrZ, které spáchal ve spolupachatelství, podle ustanovení § 9 odst.

2 TrZ, s osobami uvedenými ve výrokové části rozsudku.

Trestných činů se dopustili tím, že organizovali nezákonný dovoz nekolkovaných cigaret z Ruské federace a Ukrajiny do České republiky.

V únoru roku 2004 dovezli z Ukrajiny 472 000 ks nekolkovaných cigaret a zkrátili tak clo, daň z přidané hodnoty a spotřební daň o částku nejméně 650 633,-- Kč.

V dubnu roku 2004 dovezli z Ruské federace 1 593 600 ks nekolkovaných cigaret a zkrátili tak clo, daň z přidané hodnoty a spotřební daň o částku 2 196 714,-- Kč.

Za to byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému, podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou pěti let.

Současně mu byl uložen trest propadnutí věci - nekolkovaných cigaret.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že domovní prohlídka, provedená dne 30.

2004 v obci Kozomín, v souvislosti s jeho trestnou činností, byla nezákonná.

Podle jeho názoru totiž nic nebránilo jejímu provedení až po zahájení trestního stíhání.

Proto se v žádném případě nemohlo jednat o neodkladný úkon.

Nadto prohlídka byla uskutečněna bez jeho předchozího výslechu a účasti.

Tím nemohl zkontrolovat, co bylo v prostoru skladu kozomínského objektu nalezeno.

Navíc, protokol o domovní prohlídce neobsahuje přesný popis nalezených věcí, neboť neuvádí délku nalezených cigaret.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, podle § 42 odst.

4 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), vyjádřil soud prvního stupně a soud odvolací.

Oba soudy odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní soud k těmto vyjádřením při svém rozhodování nepřihlížel, neboť neobsahovala žádné nové skutečnosti nebo důkazy.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti.

Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví, tedy v daném případě v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem.

To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že tvrzení stěžovatele nepřinášejí do posuzované věci nic nového a ani ji neposunují do ústavně právní roviny.

Stěžovatel pouze opakuje námitky uplatněné v řízení před obecnými soudy a polemizuje se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry obecných soudů.

Uvedené námitky byly předmětem úvah rozhodování v předchozím řízení, obecné soudy se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly a při svém rozhodování nezasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatele.

V projednávané věci odvolací soud, po přezkoumání tvrzení stěžovatele, o něž opíral nezákonnost domovní prohlídky v objektu v obci Kozomín, pro její údajnou neodůvodněnost jako neodkladného úkonu, oprávněně konstatoval, že neodkladnost tohoto úkonu byla odůvodněna objasňováním celé trestné činnosti a zajištěním důkazů, kdy teprve v důsledku nálezu nekolkovaných cigaret byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání.

Prohlídce byly přítomny majitelky objektu.

Dostatečným způsobem se odvolací soud vypořádal i s dalšími námitkami stěžovatele.

Před provedením prohlídky bylo zjištěno, že objekt je pronajat "ruské firmě", kterou zastupuje Y.

Následně bylo zjištěno, že zadržený stěžovatel a Y.

A. je jedna a tatáž osoba.

To byl jeden z důvodů absence stěžovatele při výkonu prohlídky a jeho výslechu před jejím započetím (str.

7 - 9 usnesení).

Ve vztahu k délce cigaret bylo vycházeno nejen z protokolů o provedení domovní prohlídky, ale také z fotodokumentace, vyjádření celních orgánů a fakticky zajištěných cigaret (str.

13 rozsudku a str.

10 usnesení).

Obecné soudy provedly všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a věnovaly patřičnou pozornost i otázce hodnocení důkazů.

Vzájemně je konfrontovaly, vyhodnotily a podrobně popsaly úvahy, jimiž se při jejich hodnocení řídily.

Důkazy provedené v tomto trestním stíhání vytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti stíhaného trestného činu.

Úvahy a závěry, týkající se důkazního řízení, se zakládají na racionální argumentaci a jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl.

82 odst.

1 Ústavy ČR.

Napadená rozhodnutí jsou pečlivě vypracována a jejich odůvodnění je pak v souladu s ustanoveními § 125 odst.

1 a § 134 odst.

2 TrŘ.

Argumentace v nich uvedená je logická, přesvědčivá a vnitřně konzistentní, takže je zřejmé, že nejde o rozhodnutí svévolná či extrémně vybočující z ustálené rozhodovací praxe.

Ústavní soud proto nepovažuje za nezbytné tuto argumentaci opakovat a zcela na ni odkazuje, neboť v rozhodování obecných soudů neshledal vykročení z ústavně konformního rámce.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2008 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu