Detail rozhodnutí

I.ÚS 470/08 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:1.US.470.08.1
Datum: 6. 6. 2008
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 470/08 ze dne 6. 6. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti M. H., zast. Mgr. Michaelou Kasper Beňovou, advokátkou, sídlem Masarykova 1250, Lysá nad Labem, proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 28.2.2007, č.j. 7 C 1377/92-1030, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 214 odst. 1 až 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 105 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a § 22 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podanou ústavní stížností, později na základě výzvy Ústavního soudu doplněnou právní zástupkyní, napadla v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud"), jímž byl ustanoven znalec za účelem vypracování revizního znaleckého posudku, a domáhala se jeho zrušení.

Tvrdila, že tímto usnesením bylo porušeno její právo zaručené čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

V části IV. ústavní stížnosti uvedla, že jí nebyla dána možnost napadnout usnesení opravným prostředkem, tudíž se domnívá, že se na tento případ nevztahuje žádné ustanovení zákona o Ústavním soudu, a pro podání ústavní stížnosti tak není stanovena žádná lhůta (poukázala na to, že její ústavní stížnost byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy bylo vydáno napadené usnesení, a tak byla zachována lhůta 1 rok dle § 72 odst.

5 zák. o Ústavním soudu).

Současně s ústavní stížnosti podala stěžovatelka návrh na zrušení § 30 odst.

1 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 214 odst.

1 až 4 zák. č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 105 odst.

2 zák. č.

150/2002 Sb., soudní řád správní, a § 22 odst.

9 zák. č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl.

81 a čl.

90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst.

4 zákona o Ústavním soudu).

V situaci, kdy zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst.

5 zákona o Ústavním soudu).

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka odvozuje zachování lhůty pro podání své ústavní stížnosti z ustanovení § 72 odst.

5 zák. o Ústavním soudu.

Je pravdou, že podle tohoto odstavce je třeba počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti i v těch situacích, kdy bylo rozhodnuto orgánem veřejné moci v jednoinstančním řízení, tudíž proti takovým rozhodnutím neexistuje žádný prostředek nápravy.

V takovém případě je lhůta k podání ústavní stížnosti konstruována jako šedesátidenní lhůta se subjektivním počátkem, která začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nemůže však za žádných okolností překročit jednoroční lhůtu s objektivně určeným počátkem, tj. počínající dnem, kdy k zásahu skutečnost došlo.

Z kombinace obou lhůt pak vyplývá, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovateli zůstaly zachovány obě lhůty.

Pokud je podle uvedeného ustanovení posuzována lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, spadá počátek obou lhůt v jeden den, který následuje po dni, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno; tehdy k zásahu došlo a tehdy se také o něm dozvěděl.

Z toho plyne, že ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí musí stěžovatel podat za stejných podmínek, jako by podával ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu.

Z doručenky založené ve spise okresního soudu Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení stěžovatelka převzala dne 12.3.2007.

Ve světle výše uvedeného tak začala běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti následujícím dnem a je zcela evidentní, že k datu odeslání původního podání stěžovatelky již uplynula.

Z tohoto důvodu je mylný názor, že jí zůstala zachována jednoroční lhůta.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu, že samotná ústavní stížnost byla podána opožděně, sleduje její osud i stěžovatelčin návrh na zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2008 Ivana Janů soudce zpravodaj