Detail rozhodnutí

I.ÚS 3153/07 #1

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2008:1.US.3153.07.1

Datum

24. 1. 2008

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 3153/07 ze dne 24. 1. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Ch., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. 10 C 206/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti nesoucí datum 7. 12. 2007, doručené Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2007, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil výroky II. a III. shora označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), vydaného v řízení, ve kterém stěžovatel, jako žalobce, požadoval proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR náhradu škody ve výši 304 356,-- Kč. Obvodní soud stěžovateli přiznal náhradu škody ve výši 32 842,80 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.). Stěžovatel tvrdí, že obvodním soudem byla porušena ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 bodu 5 a čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obvodní soud totiž nerespektoval nález Ústavního soudu, kterým byla zrušena předchozí rozhodnutí obecných soudů v této věci. Stěžovatel sice podal proti shora označenému rozsudku obvodního soudu odvolání, ale domnívá se, že tento případ přesahuje jeho vlastní zájmy ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vychází z toho, že soudkyně obvodního soudu jednala v přímém rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR a že dne 16. 1. 2008 má tatáž soudkyně rozhodovat o podobném návrhu jiné osoby. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neodmítne Ústavní soud přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Základním a jediným argumentem stěžovatele, na základě kterého navrhl shora zmíněný postup, je skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 2 při vydání shora označeného rozsudku nerespektoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. I. ÚS 85/04 . Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že se jedná o rozhodnutí soudu prvního stupně. Ze skutečnosti, že tento soud nerespektoval nález Ústavního soudu, nelze dovodit, že stejným způsobem (tj. v rozporu s ustanovením § 89 odst. 2 Ústavy ČR) budou postupovat i další stupně obecných soudů České republiky. Stěžovatel má k dispozici další stupně obecné soudní soustavy, kde může své argumenty plnohodnotně uplatnit. V dané věci tedy nejsou splněny podmínky pro postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Veden principem subsidiarity Ústavní soud uzavírá, že se jedná o ústavní stížnost předčasnou, a tudíž nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Tím jsou splněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2008 František Duchoň soudce Ústavního soudu