Detail rozhodnutí

I.ÚS 2397/08 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:1.US.2397.08.1
Datum: 16. 12. 2008
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2397/08 ze dne 16. 12. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: EUTECH akciová společnost, se sídlem Šternberk, Nádražní 1, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 24. 7. 2008, čj. 8 VZN 709/2008 - 5, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, SKPV Brno ze dne 25.

2008, ČTS: PJM-352-20/TČ-2008-03-KR, o odložení věci podle § 159a odst.

1 TrŘ.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podal trestní oznámení na Ing.

M., v jehož jednání shledal znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu podvodu podle § 250 TrZ.

V jednání jeho matky A.

M. spatřoval znaky trestného činu zatajování věci podle § 254 TrZ.

Tím, že Vrchní státní zastupitelství zamítlo jeho stížnost proti usnesení Policie ČR o odložení věci, porušilo základní právo stěžovatele podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, SKPV Brno ze dne 25.

2008, ČTS: PJM-352-20/TČ-2008-03-KR, byla odložena věc, v níž byla podána, dne 10.

2008, u Městského státního zastupitelství v Brně a dne 7.

2008 u výše uvedeného policejního orgánu, trestní oznámení společnosti EUTECH, a. s. na Ing.

M. a jeho matku A.

M. pro podezření ze spáchání pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst.

1, § 250 odst.

1, 4 TrZ, případně trestného činu zatajení věci podle § 254 odst.

1, 2 TrZ.

Shora označeným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 24.

2008 byla stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení Policie ČR zamítnuta, neboť byla shledána nedůvodnou.

Z odůvodnění vyplývá, že právní závěry policejního orgánu o tom, že jednáním Ing.

M. nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu, jsou správné.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Podle § 72 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem ČR.

Ústavní soud již dříve judikoval, že: "z čl.

39 a čl.

40 odst.

1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu.

Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán.

Úprava těchto otázek v trestním řádu o dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce v ústavní rovině ve smyslu čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá", viz usnesení sp. zn.

II.

ÚS 361/96 , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, Praha, C.H.BECK 1997, str.

343 a násl.

Jinak vyjádřeno, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neexistuje.

Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanoveních § 158 a násl.

Pokud dojde státní zástupce nebo policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, věc usnesením odloží, pokud není namístě vyřídit věc jinak (§ 159a odst.

1 TrŘ).

Usnesení o odložení věci se doručuje poškozenému, který může proti usnesení podat stížnost.

Při prověřování trestních oznámení postupují orgány činné v trestním řízení podle zásady oficiality, to znamená, že musí z vlastní iniciativy učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů v souladu s ustanovením § 158 odst.

1 TrŘ.

V dané věci bylo konstatováno, že nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu a věc byla odložena.

Podle názoru Ústavního soudu a v souladu s jeho judikaturou způsob prověřování oznámení o skutečnostech svědčících o tom, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva zaručená čl.

36 Listiny.

Z toho důvodu byla ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2008 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu