Detail rozhodnutí

II.ÚS 846/06

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.846.06
Datum: 3. 7. 2007
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 846/06 ze dne 7. 3. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatelky V. V., zastoupené JUDr. Bohumilem Maceškou, advokátem, se sídlem Kozomínská 638, 184 00 Praha 8, směřující proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. října 2006, č. j. D 544/2004-85, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 3. října 2006, č. j.

D 544/2004-85, zastavil podle § 175h odst.

2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") dědické řízení po zůstaviteli M.

Š. a majetek nepatrné hodnoty blíže specifikovaný ve výroku I. (mj. obchodní podíly v několika společnostech) vydal V.

V. (stěžovatelce) jako vypravitelce pohřbu.

Okresní soud v Lounech konstatoval, že majetek je zcela bez hodnoty, a proto byl se souhlasem pozůstalé dcery i se souhlasem vypravitelky pohřbu vydán právě vypravitelce pohřbu.

Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítala, že napadeným usnesením byl porušen čl.

4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož mohou být povinnosti ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích, při zachování základních práv a svobod a při šetření jejich podstaty a smyslu.

Porušení uvedeného článku Listiny spatřuje stěžovatelka v tom, že s vydáním obchodních podílů a následnou účastí stěžovatelky v obchodních společnostech je spjata řada povinností, které však stěžovatelka převzít nechce.

Navíc vyjádřila přesvědčení, že soud rozhodl nesprávně a v rozporu s obchodním zákoníkem.

Podle § 116 odst.

2 obchodního zákoníku mohou být podíly v obchodních společnostech pouze předmětem dědění, pokud to společenská smlouva nevylučuje.

Dle názoru stěžovatelky tedy nemůže dojít k přechodu obchodního podílu jeho vydáním vypraviteli pohřbu, a to ani i kdyby s tím případně vyslovil souhlas.

Stěžovatelka rovněž uvedla, že proti usnesení Okresního soudu v Lounech podala odvolání, v němž napadla tu část prvého výroku usnesení, jímž se jí vydávají podíly zůstavitele v obchodních společnostech.

Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a není vrcholem jejich soustavy (srov. čl.

81, čl.

90 Ústavy ČR).

Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl.

83 Ústavy ČR).

Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva.

Pod tímto zorným úhlem posuzoval Ústavní soud důvodnost podané ústavní stížnosti.

Přestože stěžovatelka podala proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. října 2006, č. j.

D 544/2004-85, odvolání, neodmítl Ústavní soud její ústavní stížnost jako předčasnou, neboť dle názoru Ústavního soudu proti výroku o zastavení dědického řízení není podle § 175h odst.

3 o. s. ř. odvolání přípustné, bez ohledu na to, zda je podává dědic nebo vypravitel pohřbu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení zásady, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích, při současném zachování a šetření základních práv a svobod (čl.

4 Listiny).

Ústavní soud v rozhodnutí Okresního soudu v Lounech pochybení v tomto směru nespatřuje.

Soud řízení zastavil a majetek, do něhož spadaly i podíly v obchodních společnostech, vydal stěžovatelce.

Postupoval tak na základě jejího předchozího souhlasu.

V dané souvislosti je nerozhodné, že si stěžovatelka nebyla vědoma toho, že součástí majetku mohou být i podíly v obchodních společnostech.

Stěžovatelka měla možnost převzetí majetku jako celku odmítnout.

Pokud tak neučinila a s převzetím majetku zůstavitele souhlasila, nelze považovat rozhodnutí Okresního soudu v Lounech, jímž řízení zastavil a majetek vydal stěžovatelce, za protiústavní.

Otevřenou otázkou nicméně zůstává, zda mohl soud rozhodnout o vydání obchodních podílů stěžovatelce, která nebyla dědičkou, ale pouze vypravitelkou pohřbu.

Jak již bylo naznačeno výše, Ústavní soud není oprávněn z pozice ochránce ústavnosti tuto otázku, která spočívá ve výkladu podústavního práva (konkrétně § 116 obchodního zákoníku), posuzovat.

Tomu by tak mohlo být pouze v případě, že by se jednalo o vybočení natolik extrémní, že by zasahovalo do některého ústavně zaručeného práva.

O takové vybočení se však v dané věci nejedná.

Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2007 Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu