Detail rozhodnutí

II.ÚS 2966/07 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.2966.07.1
Datum: 29. 11. 2007
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2966/07 ze dne 29. 11. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. V., zastoupeného JUDr. Yvetou Hendrychovou, advokátkou, se sídlem v Rozdrojovicích 262, 664 34 Kuřim, směřující proti usnesení Městského soudu Brno ze dne 3. července 2007, č. j. 16 C 293/2006-73, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 44 Co 255/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Tvrdí že jimi došlo k porušení jeho základního práva svobody projevu, které je zakotveno v čl.

17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovateli byla Městským soudem v Brně uložena pořádková pokuta ve výši 5.000 Kč za výrok, který použil v podání ze dne 27. června 2007.

V něm se nejprve ohradil proti údaji v odůvodnění rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od placení soudního poplatku, neboť zde bylo chybně uvedeno, že má na svém vězeňském kontě hotovost, ačkoliv z listinného důkazu, ze kterého soud čerpal, vyplýval pravý opak.

Tuto skutečnost stěžovatel komentoval slovy: "Je to lež, protože o omyl by snad mohlo jít, kdyby úředníci podepsaní pod usnesením, tedy JUDr.

K., předseda senátu, a J.

L., byli naloženi v lihu nebo měli plné choboty bílého prášku, jak se v posledních letech stává módou".

Tuto část podání stěžovatele posoudil soud prvního stupně jako hrubě urážlivou a podle § 53 odst.

1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") mu uložil výše uvedenou pořádkovou pokutu.

Proti tomto rozhodnutí stěžovatel podal odvolání, kterému Krajský soud v Brně nevyhověl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že použil v podání podmiňovací způsob, když použil výraz "kdyby", a podle jeho názoru šlo pouze o neadresné srovnání a to v obecné rovině, kdy nikoho nejmenoval.

Tuto argumentaci použil již v odvolání, avšak odvolací soud ji nereflektoval.

V rozhodnutích napadených ústavní stížností spatřuje porušení ústavního práva svobodného projevu podle čl.

17 Listiny.

Vyjadřuje názor, že svoboda projevu zaručuje každému svobodně a bez cenzury se vyjadřovat ke všem věcem.

Navrhl, aby napadená rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem.

Toho se dovolával i stěžovatel.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (§ 53 odst.

1 o. s. ř.) je v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, náleží možnost přezkumu těchto rozhodnutí vydaných v soustavě obecných soudů k základním ústavním principům spravedlivého procesu.

Proto Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

S ohledem na výše uvedené je Ústavní soud při přezkoumávání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele.

To však Ústavní soud nezjistil.

V předmětné věci dospěl k závěru, že obecné soudy, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy.

Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry obecných soudů neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury.

Proto jsou napadená rozhodnutí i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.

Stěžovatel se mýlí, pokud chápe svobodu slova tak, že své názory může vyjadřovat i za použití vulgarizujících a dehonestujících výrazových prostředků.

Z čl.

17 odst.

4 Listiny vyplývá, že svobodu projevu lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Občanský soudní řád v § 53 odst.

1 stanoví, že za hrubě urážlivé podání lze uložit pořádkovou pokutu.

Jde o zákonné omezení svobody projevu ve vztahu k soudu, kterým se účastníkovi řízení a dalším osobám jakkoli zúčastněným na řízení ukládá, aby se ve vztahu k soudu chovali slušně a svá stanoviska formulovali věcně, bez hrubě urážlivého podtextu.

Nejde tedy o omezení svobody projevu ve smyslu zákazu vyjádřit co do věcného obsahu své stanovisko v plném rozsahu.

V tomto smyslu toto zákonné omezení v plné míře odpovídá čl.

4 odst.

3 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.

Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.

Výrazy, které stěžovatel použil, byly obecnými soudy hodnoceny jako hrubě urážlivé.

Podle Ústavního soudu takový skutkový závěr není v rozporu s provedenými důkazy.

Ze strany soudů tak nešlo o svévolné posouzení skutkového stavu nebo extrémně formalistický výklad uvedeného zákonného ustanovení.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv stěžovatele zjevně nedošlo.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2007 Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu