Detail rozhodnutí

II.ÚS 218/06 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.218.06.1
Datum: 17. 5. 2007
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 218/06 ze dne 17. 5. 2007 N 82/45 SbNU 231 K elektronickému podání opatřenému elektronickým podpisem

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 17. května 2007 sp. zn. II. ÚS 218/06 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2006 sp. zn. 4 Cmo 37/2006 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2005 sp. zn. 5 Cm 188/2004, jimiž bylo stěžovatelovo odvolání odmítnuto pro opožděnost. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2006 sp. zn. 4 Cmo 37/2006 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2005 sp. zn. 5 Cm 188/2004 se ruší.

Odůvodnění

Napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo odvolání podané stěžovatelem proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na soudní poplatek odmítnuto pro opožděnost (§ 208 odst.

1 občanského soudního řádu, dále též jen "o. s. ř.").

Napadené usnesení soudu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno dne 1.

2005 a dne 16.

2005 bylo soudu e-mailovou poštou doručeno odvolání opatřené zaručeným elektronickým podpisem advokáta stěžovatele.

Protože elektronické podání nebylo v zákonné třídenní lhůtě v souladu s ustanovením § 42 odst.

3 o. s. ř. doplněno originálem, případně písemným podáním shodného znění, soud k němu dále nepřihlížel.

Na základě oznámení této skutečnosti stěžovateli tento dne 27.

10.

2005 dodatečně originál zmíněného podání zaslal soudu.

Krajský soud poté dovodil, že poslední den lhůty k podání odvolání připadl na den 16.

2005, a vzhledem k tomu, že nelze přihlížet k elektronickému podání doručenému soudu dne 16.

2005 a písemné odvolání bylo podáno k poštovní přepravě až dne 27.

10.

2005, je třeba posoudit odvolání podané stěžovatelem jako opožděné.

Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel odvolání, v němž zejména namítal, že postup soudu prvního stupně je v rozporu s občanským soudním řádem.

Soud přehlédl, že elektronické podání je opatřeno tzv. zaručeným elektronickým podpisem, takže je učiněno písemnou formou.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně a jeho usnesení potvrdil.

V odůvodnění usnesení vyložil, že přijetí závěru, že podání učiněné v elektronické podobě s elektronickým podpisem obsahujícím návrh ve věci samé není třeba ve lhůtě tří dnů doplňovat písemným podáním shodného znění, musela by tato skutečnost vyplývat z ustanovení § 42 o. s. ř.

Tak tomu však v současné době není, a podle názoru soudu je nutné ustanovení § 42 odst.

3 o. s. ř., podle kterého bylo posuzováno i podání stěžovatele, aplikovat na jakékoli podání obsahující návrh ve věci samé učiněné v elektronické podobě.

Stěžovatel s názorem obecných soudů ve věci posuzování elektronických podání se zaručeným elektronickým podpisem nesouhlasí a tvrdí, že jejich postupem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vyplývající z čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl.

1 a 3 Listiny.

Stěžovatel je toho názoru, že zvolená interpretace obecných soudů znamenala v jeho věci logické popření samotného smyslu zaručeného elektronického podpisu, kterým by pak byl postaven na roveň "obyčejnému" elektronickému podání, což by bylo v rozporu se zákonem č.

227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ale i občanským soudním řádem.

Postup obecných soudů je výrazem přepjatého právního formalismu.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili oba účastníci řízení.

Vrchní soud v Olomouci uvedl, že postupoval v souladu s platným právem, nicméně respektuje právní názor Ústavního soudu ve věci elektronického podání se zaručeným elektronickým podpisem v nálezu sp. zn.

IV.

ÚS 319/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č.

89), a považuje proto ústavní stížnost za důvodnou.

Krajský soud v Brně je přesvědčen, že platná právní úprava týkající se obecných náležitostí úkonů účastníků v civilním řízení a jejich formy je kogentní a pro elektronická podání obsahující návrh ve věci samé bez výjimky závazným způsobem předepisuje jejich doplnění originálem.

Soud však souhlasí s tím, že stávající úprava již neodpovídá účelu a smyslu elektronického podpisu upraveného zákonem č.

227/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a bylo by proto krajně žádoucí příslušná ustanovení občanského soudního řádu novelizovat.

Vedlejší účastník řízení Frenn Trading B.

V. ve svém vyjádření vyslovil názor, že napadenými rozhodnutími soudů nemohlo dojít k tvrzenému porušení stěžovatelových základních práv a svobod.

Další vedlejší účastník řízení Gemma, a. s., v likvidaci, zastoupená správcem konkursní podstaty Ing.

U., se svého postavení v řízení výslovně vzdal.

Vzhledem k tomu, že všichni účastníci i vedlejší účastníci řízení vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud rozhodl ve věci bez jednání.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81 a 90 Ústavy České republiky), nemůže proto na sebe brát právo přezkumného dohledu nad jejich činností.

To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Problematikou elektronického podání se zaručeným elektronickým podpisem se Ústavní soud podrobně zabýval v nálezu sp. zn.

IV.

ÚS 319/05 ze dne 24.

2006 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č.

89), a to z hlediska ústavní stížnosti podané touto formou bez jejího doplnění písemným podáním ve stanovené třídenní lhůtě.

Závěry uvedené v tomto nálezu lze bez dalšího zcela vztáhnout i na věc stěžovatele.

Ustanovení § 42 odst.

1 věty prvé občanského soudního řádu zní: "Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem.".

Ustanovení § 42 odst.

3 občanského soudního řádu zní: "Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění.

K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.

Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.".

Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud shledal, že za použití pouze jazykového výkladu těchto ustanovení občanského soudního řádu by soud nemohl k elektronickému podání stěžovatelů přihlížet a muselo by být odloženo.

Ústavní soud však dospěl k přesvědčení, že za použití dalších metod výkladu právních norem lze dojít k závěru, že povinnost stěžovatele uvedená v ustanovení § 42 odst.

3 občanského soudního řádu, tedy písemně doplnit elektronické podání do tří dnů, se nevztahuje na podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis dle ustanovení § 11 odst.

1 zákona o elektronickém podpisu).

První metodou výkladu, kterou Ústavní soud použil, byl výklad historicko-teleologický, jímž je zjišťován účel, k němuž měla právní úprava sloužit v době svého přijetí.

Směřuje tedy ke zjištění skutečného úmyslu, který zákonodárce měl při přijetí právního předpisu.

Záměr zákonodárce lze nalézt v důvodových zprávách, neboť pokud není prokázán opak, je třeba mít za to, že zákonodárce přijal se samotným předpisem i jeho záměr.

Zákon o elektronickém podpisu deklaroval, že jeho účelem je (dle ustanovení § 1) upravit v souladu s právem Evropských společenství používání elektronického podpisu, elektronické značky, poskytování certifikačních služeb a souvisejících služeb poskytovateli usazenými na území České republiky, kontrolu povinností stanovených tímto zákonem a sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem.

Relevantní právní úpravou Evropských společenství je směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (Úřední list ES z 19.

2000, L 13/12).

Cílem této směrnice je odstranit překážky pro elektronickou komunikaci a elektronický právní styk, které vyplývají z různých pravidel o právním uznání elektronických podpisů a o akreditaci tzv. ověřovací služby v členských státech.

V čl.

5 směrnice o zásadách Společenství pro elektronické podpisy jsou členské státy zavázány, aby tzv. zaručené elektronické podpisy založené na kvalifikovaných osvědčeních a vytvořené pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu byly po právní stránce spojeny se stejnými právními následky jako vlastnoruční podpisy, které jsou na papírovém podkladu.

Smyslem a účelem této směrnice je tedy ulehčení použitelnosti elektronického podpisu a docílení jeho rovnocenného postavení s podpisem vlastnoručním.

V důvodové zprávě k zákonu o elektronickém podpisu je uvedeno, že hlavním principem navrhovaného zákona je zajistit, že datové zprávy nesmí být diskriminovány, tj. že nesmí existovat rozpor v zacházení mezi datovými zprávami a dokumenty na papíře.

Důvodová zpráva k ustanovení § 2 zákona o elektronickém podpisu uvádí, že zaručený elektronický podpis jako jeden z druhů elektronického podpisu představuje ekvivalent "ověřeného podpisu" na papíru a využívá takových technologických postupů, které umožňují jednoznačnou identifikaci a autentizaci osoby, která podpis vytvořila.

K ustanovení § 3 je dále uvedeno, že zaručený elektronický podpis zaručuje, že datovou zprávu podepsala oprávněná osoba.

Zaručené elektronické podpisy podložené osvědčením vydaným ověřovatelem informací (poskytovatelem certifikačních služeb) budou uznány jako vlastnoruční podpis v případech, kdy takový vlastnoruční podpis požadují právní předpisy nebo dohoda stran.

Historický vývoj ustanovení upravujících podání v elektronické podobě v § 42 občanského soudního řádu byl následující.

Zákonem o elektronickém podpisu bylo ustanovení § 42 odst.

1 věty první občanského soudního řádu novelizováno (s účinností k 1.

10.

2000) tak, že: "Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky nebo telefaxem.".

Dle procesualistické teorie mělo podání v elektronické podobě procesní účinky jen tehdy, jestliže bylo také elektronicky podepsáno způsobem stanoveným v zákoně o elektronickém podpisu.

Neobsahovalo-li podání také náležitý elektronický podpis, soud k němu nepřihlížel (Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.

Občanský soudní řád.

Komentář.

5. vydání.

Praha : C.

Beck, 2001, s.

152).

Vzhledem k tomu, že zákon o elektronickém podpisu nenovelizoval i ustanovení § 42 odst.

3 občanského soudního řádu, nebylo možné podat soudu podání v jiné elektronické podobě než se zaručeným elektronickým podpisem.

Zákonem č.

226/2002 Sb., kterým byly novelizovány procesní předpisy v souvislosti s elektronickým doručováním, byla v ustanovení § 42 odst.

1 občanského soudního řádu zrušena slova "podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů" a do ustanovení § 42 odst.

3 občanského soudního řádu byla za slova "učiněno telefaxem" vložena slova "nebo v elektronické podobě", přičemž tato úprava trvá od účinnosti zákona (1.

2002) dodnes.

Tím byla připuštěna elektronická podání i bez připojeného zaručeného elektronického podpisu, avšak za podmínky, že budou písemně doplněna nejpozději do tří dnů.

Novelizace procesních předpisů zavedená zákonem č.

226/2002 Sb. měla dle důvodové zprávy sledovat promítnutí koncepce elektronického způsobu komunikace zakotvené v zákonu o elektronickém podpisu a mělo dojít k dalšímu zpřesnění v předmětné oblasti.

Je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce při přijetí novely č.

226/2002 Sb. nebylo negovat použití elektronického podpisu jako institutu rovnocenného písemnému vlastnoručnímu podpisu, ale pouze rozšířit komunikaci se soudní mocí na možnost učinit podání v elektronické podobě i bez zaručeného elektronického podpisu.

Objektivně-teleologickým výkladem, jehož úlohou je vystihnout smysl a účel právní normy v souvislosti s potřebami společnosti v aktuální situaci, v níž se má norma realizovat, nutno dojít k závěru, že původní účel této právní normy je i nadále zachován.

Jejím cílem je i v současnosti usnadnit doručování podání prostřednictvím elektronické komunikace tak, aby byla v co největší míře zajištěna rovnost elektronických podání s podáními v písemné podobě na papíře.

Z toho lze vyvodit, že výklad ustanovení § 42 odst.

1 věty prvé o. s. ř. po novele provedené zákonem o elektronickém podpisu je i nadále zachovatelný a podání v elektronické podobě splňující výše uvedené požadavky zákona o elektronickém podpisu je podáním rovnocenným s podáním v písemné podobě na papíře s vlastnoručním podpisem, zatímco elektronicky učiněné podání bez zaručeného elektronického podpisu je nutné do 3 dnů doplnit.

K tomuto závěru přispívá i systematický výklad v rámci dalších procesních předpisů, neboť normu nelze vykládat izolovaně, ale též v souvislostech celého právního řádu.

Dle ustanovení § 37 odst.

2 zákona č.

150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění účinném k 3.

2005, lze podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona.

Podání je možno učinit i v elektronické podobě bez elektronického podpisu, musí být však do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu.

Rovněž podle zákona č.

141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění účinném k 3.

2005, je možné učinit podání v elektronické podobě.

Dle ustanovení § 59 odst.

2 trestního řádu ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání.

Podání splňující tyto požadavky není nutné dále doplňovat.

Zákon č.

500/2004 Sb., správní řád, ve znění platném k 3.

2005 a účinném od 1.

2006, umožňuje v ustanovení § 37 odst.

4 učinit podání písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem.

Podání v elektronické podobě bez zaručeného elektronického podpisu je třeba doplnit do 5 dnů.

Zákon č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném k 3.

2005, v ustanovení § 21 odst.

4 umožňuje učinit podání v elektronické podobě podle zvláštního předpisu, současně musí být uveden poskytovatel certifikačních služeb, který certifikát vydal a vede příslušnou evidenci, nebo je povinen certifikát připojit k podání.

Podání v elektronické podobě nesplňující tyto požadavky musí být do tří dnů po odeslání opakováno písemně nebo ústně do protokolu (ustanovení § 21 odst.

5 zákona o správě daní a poplatků).

I systematický výklad relevantních ustanovení dalších procesních předpisů tedy ukazuje, že elektronické podání s připojeným elektronickým podpisem splňujícím specifické požadavky uvedené v zákoně o elektronickém podpisu má procesní účinky bez dalšího.

Zákon o elektronickém podpisu obsahuje několik druhů elektronického podpisu, a to kromě "běžného" elektronického podpisu [ustanovení § 2 písm. a)] i několik variant zaručeného elektronického podpisu.

Právní teorie však dosud definitivně nevyřešila otázku, kolik typů zaručeného elektronického podpisu v současné době existuje nebo může existovat (srov.

Matejka, J., Chum, V.

K právní úpravě elektronického podpisu.

Bulletin advokacie, 2002, č.

3; Hulmák, M.

Elektronický právní styk.

Právní rozhledy, 2005, č.

7).

Ústavní soud byl postaven před otázku, který z druhů zaručeného elektronického podpisu je způsobilým vyvolat procesní účinky bez písemného doplnění podání.

Dle názoru Ústavního soudu jím je "uznávaný elektronický podpis" dle ustanovení § 11 zákona o elektronickém podpisu.

Ten totiž zajišťuje dostatečnou jistotu, že podání vytvořila osoba, která je pod ním podepsána, a zákonodárce jeho užití v obdobných případech předpokládá.

V ustanovení § 11 odst.

1 věty prvé zákona o elektronickém podpisu je uvedeno, že v oblasti orgánů veřejné moci je možné za účelem podpisu používat pouze zaručené elektronické podpisy a kvalifikované certifikáty vydávané akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb (dále jen "uznávaný elektronický podpis").

To platí i pro výkon veřejné moci vůči fyzickým a právnickým osobám.

Pokud je uznávaný elektronický podpis užíván v oblasti orgánů veřejné moci, musí kvalifikovaný certifikát obsahovat takové údaje, aby osoba byla jednoznačně identifikovatelná.

Nejvyšší verifikační hodnotu ze zaručených elektronických podpisů má tedy právě uznávaný elektronický podpis.

Zatímco u vlastnoručního podpisu se vychází především z toho, že je výsledkem individuálního a relativně stálého písemného projevu člověka, u zaručeného elektronického podpisu jde pouze o schopnost provést nějaký úkon, který je vázán na dostupnost prostředku pro vytvoření takového podpisu.

Zatímco v případě vlastnoručních podpisů je možno znalecky dokazovat skutečnost, že určitý podpis náleží určité osobě, v případě zaručeného elektronického podpisu toto možné není.

Znalec zde potvrzuje pouze skutečnost, že datová zpráva byla podepsána prostřednictvím konkrétních prostředků, a nikoli skutečnost, že ji podepsala určitá konkrétní osoba (Matejka, J., Chum, V.

K právní úpravě elektronického podpisu.

Bulletin advokacie, 2002, č.

3, s.

38).

Z těchto důvodů je třeba klást na podání prostřednictvím veřejné datové sítě zvýšené požadavky, jak je to ostatně reflektováno i ve shora uvedeném ustanovení § 11 zákona o elektronickém podpisu.

Ústavní soud tedy po přezkoumání obou napadených usnesení obecných soudů shledal, že pokud bylo odvolání stěžovatele odmítnuto podle ustanovení § 208 odst.

3 o. s. ř. pro opožděnost pouze z důvodu, že soud nepřihlédl k elektronickému podání se zaručeným elektronickým podpisem, které nebylo v třídenní lhůtě podle ustanovení § 42 odst.

3 o. s. ř. doplněno písemně, bylo postupem obou soudů porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl.

36 odst.

1 Listiny a čl.

6. odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.

11.

2005 sp. zn.

5 Cm 188/2004 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.

2006 sp. zn.

4 Cmo 37/2006 zrušil [§ 82 odst.

1 a 3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].