Detail rozhodnutí

III.ÚS 680/05

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.680.05
Datum: 21. 11. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 680/05 ze dne 21. 11. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. listopadu 2006 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele L.

U., zastoupeného JUDr.

Zdenkou Bednářovou, advokátkou se sídlem 516 01 Rychnov nad Kněžnou, Pod Budínem 1415, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn.

2 Nc 946/2004 ze dne 16.

2004 a 1.

2005 a usnesení Městského soudu v Praze č. j.

35 Co 361/2005-16 ze dne 31.

2005, takto: Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení poučení obsaženého v usnesení soudu I. stupně č. j.

2 Nc 949/2004-4 ze dne 16.

2004 a zrušení usnesení ze dne 1.

2005 č. j.

2 Nc 949/2004-10, jakož i usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí ze dne 1.

2005 potvrzeno.

Uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 2, který zamítl jeho návrh na nařízení předběžného opatření, mu v písemném vyhotovení rozhodnutí neposkytl řádné poučení o podání opravného prostředku, když pak odvolání podal, soud I. stupně je odmítl jako opožděné a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil.

Uvedeným poučením v usnesení ze dne 16.

2004, jakož i rozhodnutími soudů obou stupňů, se cítí dotčen v právech zakotvených v čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl.

6 odst.

1 a čl.

13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navrhovatel rovněž uvedl, že proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání a tak vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Městský soud v Praze dne 31.

2005 důvodně potvrdil usnesení ze dne 1.

2005 č. j.

2 Nc 946/2004-10, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 pro opožděné podání odmítl odvolání žalobce ze dne 11.

11.

2004, směřující proti zamítnutí jeho návrhu na nařízení předběžného opatření, když rozhodnutí o něm ze dne 16.

2004 mu bylo doručeno již 20.

2004.

V odůvodnění rozhodnutí se soud II. stupně zcela vypořádal s námitkou, ve které stěžovatel brojil proti poučení o opravném prostředku, tj. poučení o odvolání - dle jeho názoru poučení poskytnuté v rozhodnutí ze dne 16.

2004 bylo nesprávné, umožňovalo dvojí výklad a vedlo k jeho podání až dne 11.

11.

2004.

V odůvodnění usnesení odvolací soud opodstatněně konstatoval, že poučení ve znění "proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího" obsahovalo jak délku a počátek běhu odvolací lhůty, tak to, který soud je soudem odvolacím a prostřednictvím kterého má být podáno a bylo tedy dáno v souladu s § 204 odst.

1 obč. soudního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Návrh napadající rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i poučení obsažené v usnesení č. j.

2 Nc 946/2004-4 ze dne 16.

2004, byl odmítnut pro nepřípustnost dle § 43 odst.

1 písm. e) a v souladu s § 72 odst.

1 a odst.

6 cit. zákona o Ústavním soudu.

Lze dodat, že na rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti nemohlo nic změnit ani sdělení stěžovatele o podaném dovolání v rozsahu ústavní stížnosti k Nejvyššímu soudu, když i případné zjištění, že dovolání v dané věci je přípustným zákonným prostředkem k ochraně tvrzeného práva stěžovatele, by dle ustanovení § 72 odst.

1, 3 a 6 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vedlo k odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2006