Detail rozhodnutí

III.ÚS 668/05

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.668.05
Datum: 2. 9. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 668/05 ze dne 9. 2. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 668/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele S.

S., zastoupeného JUDr.

Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem 293 01 Mladá Boleslav, Kalefova 404, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.

2005 sp. zn.

6 Tdo 1060/2005 a ze dne 25.

11.

2004 sp. zn.

6 Tdo 1248/2004, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.

2005 sp. zn.

12 To 21/2005 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30.

12.

2004 sp. zn.

6 T 130/2004, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Stěžovatel v ústavní stížnosti směřující proti výše označeným rozhodnutím vyslovil přesvědčení, že postupem soudů v trestním řízení, vedeném proti jeho osobě, byla porušena práva zakotvená v čl.

2 odst.

2, v čl.

8 odst.

2, jakož i v čl.

39 a čl.

40 odst.

6 Listiny základních práv a svobod.

Uvedl, že byl uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže ve spolupachatelství podle § 9 odst.

2 k § 247 odst.

1, odst.

3 písm. b) tr. zákona a uložen mu trest.

Po celou dobu trestního řízení bylo nepochybné, že se dopustil jednání popsaného v obžalobě i v příslušných rozhodnutích, s výjimkou výše škody, resp. hodnoty věcí, které odcizil.

V tomto směru považuje za nesprávný názor Nejvyššího soudu, který na základě dovolání státního zástupce zrušil předcházející rozhodnutí, když současně vyložil, jakým způsobem má být určena a vyčíslena výše škody, způsobená trestným činem.

I když dle vyjádření Nejvyššího soudu v rozhodnutí následném nešlo o právní názor, soudy I. a II. stupně další důkazy neprovedly a výši škody určily v rozporu s § 89 odst.

12 tr. zákona.

Proto podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.

2005 sp. zn.

12 To 21/2005 dovolání, Nejvyšší soud je dle § 265i odst.

1 písm. e) tr. řádu odmítl.

Z obsahu návrhu, stížností napadených rozhodnutí a usnesení Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 318/05 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud dne 25.

11.

2004 zrušil rozhodnutí soudu I. i II. stupně, kterými byli stěžovatel a další obvinění M.

V. a P.

N. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst.

1, odst.

3 písm. b) a podle § 9 odst.

2 tr. zákona s tím, že společně odcizili (mimo palety v hodnotě 65.776,-Kč, l zdvihák s hákem a přípravek k přenášení motorů) 48 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 81 kW a 16 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 66 kW, přičemž mělo jít o motory v hodnotě nejméně 3.590.951,- Kč.

Dovolací soud v odůvodnění rozhodnutí mj. konstatoval, že v daném případě (pokud jde o určení výše škody, způsobené trestným činem) nebylo soudy postupováno v souladu s ustanovením § 89 odst.

12 tr. zákona.

Poté, co Krajský soud v Praze dne 30.

12.

2004 o vině a trestu stěžovatele opět rozhodl, když shledal, že spolu s dalšími obviněnými spáchal trestný čin podle § 247 odst.

1, odst.

4 tr. zákona, že tímto činem byla způsobena škoda v celkové výši nejméně 11.593.432,- Kč a vrchní soud dne 5.

2005 zamítl odvolání obžalovaných i státního zástupce, podal stěžovatel, stejně jako obviněný M.

V., dovolání zaměřené na problematiku ustanovení § 89 odst.

12 tr. zákona a směřující proti vyčíslení výše škody způsobené odcizením předmětných motorů.

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.

2005 sp. zn.

6 Tdo 1060/2005 bylo zjištěno, že jmenovaný soud odmítl výše zmíněné dovolání opodstatněně a v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, na základě nichž škoda způsobená obviněnými dosáhla nejméně výše 11.593.432,- Kč.

Na uvedené rozhodnutí a jeho odůvodnění lze v dalším odkázat.

V souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 15.

12.

2005 ve věci ústavní stížnosti podané spoluobviněným M.

V. ( sp. zn.

III.

ÚS 318/05 ) nutno konstatovat, že pokud jde o výklad jednoduchého práva, zjišťování a hodnocení důkazů ohledně výše škody způsobené stěžovatelem a dalšími obviněnými trestným činem, nebyla v postupu soudů a při vyčíslení škody zjištěna libovůle či svévole, a tedy ani porušení práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává.

Proto byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.

Pro výše uvedené byl návrh dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006