Detail rozhodnutí

III.ÚS 629/05

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.629.05
Datum: 2. 9. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 629/05 ze dne 9. 2. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 629/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti Ing.

B., zastoupeného Mgr.

Karlem Tománkem, advokátem se sídlem 170 00 Praha 7, U Papírny 9/614, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j.

5 Afs 165/2004-56 ze dne 31.

2005 a usnesení Městského soudu v Praze č. j.

6 Ca 278/2003-38 ze dne 14.

2004, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů a domáhá se jejich zrušení pro rozpor s čl.

96 odst.

2 Ústavy, čl.

36 odst.

2 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.

14 odst.

1 Paktu o občanských a politických právech.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh, byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu shora označeným zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze shora označenému, jímž byla odmítnuta podle ust. § 46 odst.

1 písm. b) zák. č.

150/2002 Sb., soudního řádu správního, žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11.

2003 č. j.

8351/03-110, kterým jmenovaný správní orgán rozhodl o odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 1996 č. j.

32582/02/057922/1178, vydanému dne 17.

2002 Finančním úřadem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi.

Městský soud v Praze žalobu stěžovatele podanou u něj osobně dne 26.

11.

2003 zamítl pro opožděnost.

Vycházel ze zjištění, že odvoláním napadené rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele dne 16.

2003 a jestliže byla žaloba u soudu osobně podána teprve dne 26.

11.

2003, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty pro její podání zákonem stanovené.

Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost v níž tvrdil, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno jeho zmocněnkyni teprve dne 26.

2003 (neboť se zdržovala na jiné adrese), a proto jeho správní žaloba byla podána včas.

Nejvyšší správní soud, jak již uvedeno, kasační stížnost stěžovatele ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl, když vycházel z i podle něj prokázaného zjištění, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele Mgr.

Studené na adrese Brno, Staňkova 5 dne 16.

2003, tj. dne, který správní soud považoval za určující pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby.

Proti těmto rozhodnutím správních soudů směřuje ústavní stížnost stěžovatele, v níž tento rozhodnutí kasačního soudu vytýká porušení práva na spravedlivý proces, neboť podle něj, stručně řečeno, v řízení nebyl "spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem", kromě toho nebyl hodnocen důkaz obsažený ve spise, když na doručence rozhodnutí č. j.

8351/03-110 je jako datum převzetí uvedeno datum 26.

2003 a nikoli, jak uvádí oba správní soudy, datum 16.

2003, a proto byl chybně stanoven počátek lhůty pro podání žaloby podle § 72 zák. č.

150/2002 Sb.

Podle jeho názoru měla být písemnost doručena nejenom zmocněnci pro daňové řízení, ale též daňovému subjektu, přitom se v této souvislosti dovolává ust. § 17 odst.

7 věta třetí zák. č.

337/1992 Sb.

Uvádí také, že on sám považoval plnou moc Mgr.

S., jíž bylo rozhodnutí jako jeho zmocněnkyni doručováno, za zaniklou z důvodů, které dále ve stížnosti rozvádí.

Navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí správních soudů pro jejich rozpor se shora označenými normami.

Ústavní soud, poté co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, připojeného spisu Městského soudu v Praze sp. zn.

6 Ca 278/2003 a spisovým materiálem Finančního ředitelství v Praze, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z originálu poštovní doručenky Poštovního úřadu Brno 2 (připojené k rozhodnutí správního orgánu), jež je součástí spisového materiálu Finančního ředitelství v Praze, je patrno a to bez jakýchkoli pochybností, že k doručení uvedeného rozhodnutí č. j.

8351/03-110 a 8352/03-110 Mgr.

S. došlo - nerozhodno kde se tak stalo - nepochybně dne 16.

2003, tedy v den, který oba správní soudy považovaly za určující pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby, a proto i jejich závěry o opožděnosti této žaloby jsou zcela správné a na odůvodnění jejich rozhodnutí tak lze zcela odkázat.

Odkaz stěžovatele na ust. § 17 odst.

7 věta třetí zák. č.

337/1992 Sb. je nepřípadný, neboť uvedené ustanovení pamatuje na jiné úkony, než je podání opravného prostředku, u něhož se naopak předpokládá, že bude podán prostřednictvím právního zástupce, nehledě na to, že touto námitkou, stejně tak jako další - zánikem plné moci - stěžovatel v kasační stížnosti neargumentoval, a tudíž v této části je ústavní stížnost nepřípustná, neboť v tomto směru nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Přisvědčit pak nelze ani tvrzení stěžovatele o porušení práva na veřejné projednání věci, neboť v jeho případě nešlo o meritorní řešení jeho záležitosti, přitom ustanovení § 109 odst.

1 zák. č.

150/2002 Sb., které připouští rozhodnutí kasačního soudu o kasační stížnosti bez jednání, je právě jedním z těch zákonných ustanovení, na něž pamatuje čl.

96 odst.

2 Ústavy.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v posuzovaném případě neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006