Detail rozhodnutí

III.ÚS 581/05

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.581.05
Datum: 2. 9. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 581/05 ze dne 9. 2. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 581/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing.

C., zastoupeného Mgr.

Radkem Paštikou, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Karlovo nám.

28, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.

2005 č. j.

24 Co 227/2005-1309 a Okresního soudu v Mělníku ze dne 28.

12.

2004 č. j.

42 P 40/2003-1119, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v Listině základních práv a svobod v čl.

2 odst.

2, v čl.

3 odst.

1, odst.

3, čl.

4 odst.

4, čl.

10 odst.

2, čl.

32 odst.

1, odst.

4, čl.

36 odst.

1, odst.

2, čl.

37 odst.

2, odst.

3 a čl.

38 odst.

2, dále v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod v čl.

6 odst.

1, čl.

13 a 14, jakož i v čl.

5 "Protokolu č.

7".

Současně navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti stížností napadených rozsudků.

V odůvodnění ústavní stížnosti poukázal na průběh řízení o výchově a výživě nezletilého syna, na své přesvědčení, že soudy postupovaly nezákonně a v rozporu s Ústavou České republiky, když nerespektovaly dohodu rodičů dítěte, dle které byly poměry dítěte uspořádány a nebyl proto dán důvod do těchto poměrů zasahovat rozhodnutím soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li návrh zjevně neopodstatněným [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Soud I. stupně v souladu s § 50 zák. o rodině upravil práva a povinnosti rodičů k nezletilému, když bylo zjištěno, že tito spolu nežijí a o úpravě výchovy a výživy nezletilého se nedohodli.

Z provedených důkazů a na základě jejich hodnocení, učiněného v souladu s § 132 obč. soudního řádu, bylo rozhodnuto o svěření nezletilého do výchovy matky a o povinnosti otce přispívat na jeho výživu, jakož i o povinnosti nahradit náklady řízení, jež platil stát.

Krajský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 21.

2005 změnil pouze výrok o výši dlužného výživného, o lhůtách splatnosti jak vyčísleného dluhu tak nákladů vynaložených ze státních prostředků na znalečné, v dalším rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když opodstatněně odvolání otce neshledal důvodným.

Ve svém rozhodnutí odvolací soud vycházel z vyčerpávajícího dokazování učiněného soudem I. stupně, závěrů znaleckých posudků vypracovaných k návrhu otce a z hodnocení všech provedených důkazů, z nichž bylo spolehlivě prokázáno, že rodiče nezletilého, kteří nebyli manželé, nevedou společnou domácnost, o jeho výchově a výživě se nedohodli a že lepší podmínky pro zajištění péče o dítě ve věku 7 let jsou u matky, nikoliv ve střídavé péči obou rodičů, jak se otec domáhal (§ 50, § 26 zák. o rodině).

Pokud jde o výživné, které byl otec zavázán rozhodnutími soudů nezletilému platit, v ústavní stížnosti proti určení jeho výše stěžovatel nic nenamítal.

K jeho námitkám proti rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení, které platil na znalečném stát, lze odkázat na odůvodnění tohoto výroku, obsaženého jak v rozsudku soudu I. stupně tak soudu odvolacího - v řízení stěžovatel neprokázal svá tvrzení o neschopnosti matky zajistit řádnou výchovu nezletilého, a to ani znaleckými důkazy, které byly k jeho návrhu nařízeny a provedeny.

Proto rozhodnutí o povinnosti zaplatit náklady státu vzniklé a uhrazené v souvislosti se znaleckými důkazy je důvodné dle § 148 odst.

1 obč. soudního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pro odklad vykonatelnosti stížností napadených rozhodnutí důvody dány nebyly [§ 43 odst.

2 písm. a), § 79 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006