Detail rozhodnutí

III.ÚS 253/06

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.253.06
Datum: 6. 12. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 253/06 ze dne 12. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. V., zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem v Olomouci, Mišákova 351/13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005, sp. zn. 40 Co 1140/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 15. února 2006 napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na právní pomoc (čl.

37 odst.

2 Listiny základních práv a svobod).

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. srpna 2005 (8 C 34/2005-12), kterým soud I. stupně nepřiznal stěžovatelce, která vystupovala v procesním postavení žalobkyně v řízení před obecnými soudy, osvobození od soudních poplatků a zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. ledna 2006 (25 Cdo 3106/2005-38) odmítnuto podle § 243b odst.

5 a § 218 písm. c) o. s. ř.

Právě od doručení tohoto usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka odvíjí počátek lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst.

3 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost je opožděně podaná.

Dovolání nebylo v dané věci ex lege přípustné, neboť nebyl dán žádný dovolací důvod uvedený v § 236 až § 239 o. s. ř. a posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu.

Podle § 72 odst.

4 zákona o Ústavním soudu je nutno v takovém případě lhůtu k podání ústavní stížnosti počítat ode dne doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci stěžovatelce.

Podle ustanovení § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje.

Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě Okresním soudem v Šumperku, prostřednictvím jehož stěžovatelka svou ústavní stížnost podala, dne 6. března 2006, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu) zjevně opožděně ve vztahu k napadenému rozhodnutí [usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30)].

Ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2004 ve věci IV.

ÚS 45/04 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33., usn. č.

32, Praha 2005), z jehož odůvodnění plyne, že ust. § 72 odst.

4 zákona o Ústavním soudu v nyní účinném znění ani Sdělení Ústavního soudu, jež bylo publikováno pod č.

32/2003 Sb., nemůže nic na opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit.

Bod druhý uvedeného sdělení, jakož i citované ustanovení zákona o Ústavním soudu, dopadal a dopadá totiž toliko na případy, v nichž dovolací soud meritorně napadené rozhodnutí přezkoumává, nebo na případy, kdy dovolací soud dovolání bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v posléze uvedeném případě existuje totiž až do rozhodnutí dovolacího soudu nejistota, zda bude dovolání shledáno přípustným nebo zda naopak dojde k jeho odmítnutí právě a jen proto, že se Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, neztotožní s přesvědčením dovolatele o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce; naopak žádná taková nejistota o výsledku dovolacího řízení z povahy věci není dána tam, kde k odmítnutí dovolání dochází proto, že dovolání je zákonem považováno za nepřípustné.

V posuzované věci bylo podáno nepřípustné dovolání, takže důsledkem jeho podání nemohlo být prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti.

Opačný závěr, připouštějící prodloužení této lhůty i v případě podání nepřípustného dovolání, vedl by k rozvratu právní jistoty nastolené mezi účastníky řízení před obecnými soudy rozhodnutími, jež jsou již dávno pravomocná.

Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky soudcem zpravodajem odmítl [§ 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2006 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu