Detail rozhodnutí

II.ÚS 75/06

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:2.US.75.06
Datum: 6. 8. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 75/06 ze dne 8. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě, Puchmajerova 7, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. listopadu 2005, č. j. 5 Cmo 133/2005-110, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2004, č. j. 27 Cm 251/99-82, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2004, č. j.

27 Cm 251/99-82, bylo ve výroku I. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci (stěžovateli) 19% úrok z prodlení jdoucí z částky 587 Kč od 26. června 1999 do zaplacení, a dále částku 7.556 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení 19% úroků z prodlení jdoucích z částky 587 Kč od 23. května 1998 do 25. června 1999, a žalobu do částky 7.010 Kč.

Ve výroku III. stanovil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 7.560 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

K odvolání žalobce i žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. listopadu 2005, č. j.

5 Cmo 133/2005-110, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 19% úroku z prodlení z částky 587 Kč od 26. června 1999 do zaplacení a co do částky 6.320 Kč zamítl.

Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a dále před odvolacím soudem.

Odvolací soud konstatoval, že smlouva o postoupení pohledávek mezi postupitelem ZD Velká Bystřice v likvidaci a postupníkem (stěžovatelem) byla uzavřena platně.

Jednalo se o postoupení pohledávky z nájemného v celkové výši 103.700 Kč, přičemž neuhrazená část k datu podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila 43.700 Kč.

Z toho odvolací soud dovodil, že žalobce mohl po žalovaném požadovat, kromě zaplacení částky ve výši 43.700 Kč, příslušenství vyplývající pouze z této částky.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení čl.

36 Listiny základních práv a svobod zakotvujícího právo na spravedlivý proces.

Namítal, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jakož i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jsou ve vztahu k zamítnuté částce 7.010 Kč nepřezkoumatelné a jsou v rozporu s § 157 odst.

2 občanského soudního řádu, neboť odůvodnění rozsudku neuvádí v rámci aplikace práva jakékoliv ustanovení právního předpisu, ani žádnou obecnou právní zásadu, z nichž by mohlo být dovozeno, že součástí postoupení nemohly být úroky z prodlení naběhlé před postoupením pohledávek žalobci.

Stěžovatel dále vyslovil přesvědčení, že soudy byly povinny aplikovat § 524 odst.

2 občanského zákoníku (dále jen "obč. zák.") a vyslovit příslušný právní závěr k výkladu pojmu "příslušenství pohledávky".

Řádnou aplikací tohoto ustanovení by totiž soud dospěl k závěru, že příslušenstvím postupované pohledávky byla také pohledávka za úroky z prodlení do částky 7.010 Kč.

Pojem pohledávka je dle názoru stěžovatele nutno aplikovat ve smyslu původní výše pohledávky vymezené individuálními znaky.

Opačný názor by znamenal, že příslušenstvím pohledávky podle § 524 odst.

2 obč. zák. může být vždy pouze příslušenství pohledávky za dobu budoucí, tedy za dobu po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky.

Ustanovení § 524 odst.

2 obč. zák. by se tak týkalo pohledávek, které v době postoupení ještě neexistují.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a není vrcholem jejich soustavy (srov. čl.

81, čl.

90 Ústavy).

Za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, na sebe proto nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl.

83 Ústavy).

Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace a aplikace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Ústavy a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základních práva.

To ovšem Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva.

Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Ústavní soud zdůrazňuje, že námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti nedosahují ústavněprávní relevance.

Ústavní soud je totiž strážcem ústavnosti a nikoliv zákonnosti.

Pokud jde o výklad obecných předpisů, o což se v daném případě jedná, Ústavní soud do něj zásadně nezasahuje.

Pokud by tomu tak bylo, stal by se další instancí v systému obecného soudnictví.

Taková role mu však v žádném případě nepřísluší.

Pouze na okraj Ústavní soud konstatuje, že proti závěrům obecných soudů a proti jejich posouzení dané věci nemá žádné výhrady.

Závěr vyplývající z napadených rozhodnutí o tom, že na stěžovatele nepřešly v rámci postoupení pohledávky úroky z prodlení naběhlé před postoupením pohledávky, je naprosto logický.

Postupitel přece postoupil postupníkovi (stěžovateli) pouze nezaplacenou část původní pohledávky (tedy v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky se jednalo o částku ve výši 43.700 Kč).

Pouze zaplacení této části pohledávky a zaplacení úroků z prodlení pouze z této části může stěžovatel oprávněně požadovat.

V části, kterou žalovaný zaplatil před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky, dluh žalovaného zanikl a s ním i nepříznivé následky vyplývající z prodlení.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 8. června 2006 Stanislav Balík předseda senátu