Detail rozhodnutí

II.ÚS 272/06

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:2.US.272.06
Datum: 6. 8. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 272/06 ze dne 8. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J.

K., právně zastoupené JUDr.

Janem Klárem, advokátem se sídlem Starobrněnská 19/21, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.

2006, sp. zn.

28 Cdo 1865/2005, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.

2005, sp. zn.

49 Co 52/2004, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 9.

10.

2003, sp. zn.

3 C 655/98, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení všech shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově, jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení.

V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud uvedl, že pro řízení o návrhu na obnovu řízení platí ustanovení bodu 16 hlavy I Přechodných a závěrečných ustanovení zákona č.

30/2000 Sb., podle nějž se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. před 1.

2001, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na obnovu řízení je tedy přípustné až podle občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") v aktuálním znění (§ 238 odst.

1 písm. a).

Procesní úprava předchozí, relevantní pro posouzení věci, dovolání proti takovému usnesení nepřipouštěla.

Dovolací soud proto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší soud svým usnesením porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, aniž by však rozvedla, v čem konkrétně porušení tohoto práva spatřuje a dále v ústavní stížnosti stěžovatelka napadá správnost rozhodnutí soudů nižších stupňů.

Ústavní soud tedy přezkoumal rozhodnutí Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení práva na soudní ochranu a shledal, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná a proti usnesení Krajského soudu v Brně a usnesení Okresního soudu ve Vyškově je podána opožděně.

Podle ustanovení § 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 72 odst.

4 cit. zákona pak platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V daném případě sice byl mimořádný opravný prostředek Nejvyšším soudem odmítnut jako nepřípustný, avšak nikoli z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 237 odst.

1 písm. c) o. s. ř.), ale proto, že jej nepřipouští samotný občanský soudní řád.

Ústavní soud se ztotožnil s argumentací dovolacího soudu ohledně přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení a dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí je zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., a že jím nedošlo k stěžovatelkou namítanému porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.

Jestliže dovolání vůbec nelze - v tomto konkrétním případě - ze zákona považovat za procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva, pak posledním procesním prostředkem stěžovatelky bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně.

Lhůta k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst.

2 zákona o Ústavním soudu počala tedy stěžovatelce běžet dnem doručení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.

2005, sp. zn.

49 Co 52/2004.

Ústavní stížnost však byla podána osobně až dne 4.

2006, tedy zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.

Protože ústavní stížnost byla ze shora uvedených důvodů shledána částečně jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, nezbylo Ústavnímu soudu než jej odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) a podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2006 Stanislav Balík předseda senátu