Detail rozhodnutí

I.ÚS 696/04

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.696.04
Datum: 19. 1. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 696/04 ze dne 19. 1. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.K., zastoupeného advokátkou Mgr.

A.V., proti usnesení Okresního státního zastupitelství P., ze dne 17.

2004, sp. zn.

2 Zn 716/2003, a usnesení Police ČR, ze dne 22.

2004, čj.

ORPZ-87/Mn-TČ-2003, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížností se M.K. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedených usnesení Okresního státního zastupitelství (dále jen "státní zastupitelství") a Policie ČR, (dále jen "policejní orgán"), pro porušení čl.

2 odst.

2 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Uvedeným usnesením státní zastupitelství zamítlo, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, jímž byl, podle § 80 odst.

1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), poškozenému T.J. vrácen motocykl oranžové barvy, bez registrační značky, který pro potřebu trestního řízení stěžovatel vydal (§ 78 TrŘ).

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, stejně jako ve stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, že vlastnické právo k předmětnému motocyklu nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 17.

10.

2003, kterou uzavřel s J.J.

Poukázal na důsledky ustanovení § 446 obchodního zákoníku (dále jen "ObchZ").

Kupní smlouva byla uzavřena podle obchodního zákoníku, z něhož vyplývá, že vlastnické právo lze nabýt i od "nevlastníka".

I přes tyto skutečnosti byl motocykl vrácen poškozenému T.J.

Tím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv.

Na podporu svých tvrzení odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 22.

10.

1998, sp. zn.

IV.

ÚS 325/98 , ze dne 16.

1999, sp. zn.

IV.

ÚS 66/99 , ze dne 27.

11.

2002, sp. zn.

ÚS 178/01 , ze dne 2.

2003, sp. zn.

IV.

ÚS 395/02 , a ze dne 15.

10.

2003, sp. zn.

IV.

ÚS 408/01 .

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z usnesení policejního orgánu vyplývá, že uvedený motocykl a další, ve výroku usnesení označené věci byly odcizeny poškozenému TJ.

Protože se v dané věci nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání ve smyslu § 160 odst.

1 TrŘ, bylo trestní oznámení odloženo.

Po nějaké době, prostřednictvím inzerátu, poškozený T.J. zjistil, že předmětný motocykl se nachází v držení stěžovatele.

Tuto skutečnost nahlásil Policii ČR, která stěžovatele vyzvala k jeho vydání.

Stěžovatel označený motocykl dobrovolně vydal a k věci uvedl, že motocykl koupil od J.J., který jej měl získat směnou od neznámé osoby.

Vzhledem k těmto skutečnostem byl usnesením policejního orgánu označený motocykl vydán poškozenému T.J.

Orgány činné v trestním řízení neměly pochybnosti o jeho vlastnickém právu k uvedenému motocyklu.

Státní zastupitelství také řádně odůvodnilo, proč stěžovatelem předloženou kupní smlouvu nepovažovalo za platnou a uzavřenou podle obchodního zákoníku, s ohledem na smluvní strany, důvod zakoupení, způsob užívání a neúplnost smlouvy.

Rozhodnutí, na jejichž základě byl předmětný motocykl vydán jinému subjektu než stěžovateli, který jej Policii ČR vydal pro potřebu trestního řízení, nejsou v rozporu s § 80 odst.

1 TrŘ a nelze v nich spatřovat porušení čl.

36 odst.

1 Listiny, neboť vyvozené právní závěry nejsou v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, jsou ústavně konformním způsobem odůvodněna a nevykazují znaky libovůle.

Rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl.

36 odst.

1 Listiny, není možno vykládat jako garanci úspěchu v řízení.

V žádném případě toto právo nezaručuje nárok kohokoliv, aby rozhodnutí orgánu veřejné moci korespondovalo s konkrétními zájmy některého z účastníků.

To, že orgán veřejné moci rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Pokud stěžovatel namítal zásah do práva, obsaženého v čl.

2 odst.

2 Listiny, je třeba uvést, že jde o ustanovení, vymezující, v návaznosti na čl.

1 Listiny, rámec vztahu jednotlivce a státu, nikoliv však jednotlivá práva.

V tomto směru je rovněž nutné zdůraznit, že usnesení o vydání věci není rozhodnutím, jímž by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydanému motocyklu.

Rozhodnutí o vydání věci podle § 80 odst.

1 TrŘ nemá z hlediska věcného či závazkového práva žádný konstitutivní či deklaratorní účinek.

Stěžovatel má tedy možnost uplatnit svá práva v občanskoprávním řízení, řešícím smluvní a vlastnické otázky, kde mohou být sporné právní poměry vyřešeny definitivně.

Odkazy na shora označené nálezy Ústavního soudu jsou nepřípadné, neboť se jedná o skutkově odlišné věci.

Každý případ je nutno posuzovat na základě konkrétních okolností a argumentace, obsažená v jednom rozhodnutí Ústavního soudu, není bez dalšího převoditelná na jakýkoli, byť i zdánlivě podobný případ.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu