Detail rozhodnutí

I.ÚS 292/06

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.292.06
Datum: 6. 2. 2006
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 292/06 ze dne 2. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V.

G., zastoupeného Mgr.

Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.

2006, sp. zn.

1 T 4/2006, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností V.

G. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení výroku I. uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "krajský soud") pro porušení čl.

8 odst.

2, 5 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Uvedeným usnesením krajský soud zrušil usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 17.

2006, čj.

1 KZv 4/2005 - 305 (dále jen "státní zástupce"), a podle ustanovení § 71 odst.

4 trestního řádu (dále jen "TrŘ") ponechal stěžovatele i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. c) TrŘ (výrok I.).

Dále rozhodl, podle ustanovení § 71 odst.

5 TrŘ, že se stěžovatel a spoluobžalovaný R.

V. ponechávají ve vazbě (výrok II.).

Stěžovatel tvrdil, že k jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny další zákonné podmínky upravené v ustanovení § 71 odst.

4 TrŘ, a to, že řízení nebylo možno ze závažných důvodů ukončit a že jeho propuštěním na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.

Jedná se o podmínky, které musí přistoupit k obecným důvodům vazby podle ustanovení § 67 TrŘ.

Současně navrhl, aby Ústavní soud v řízení postupoval ve smyslu ustanovení § 39 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a jeho návrh projednal přednostně.

Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí.

Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry.

Jeho úkolem je zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.

Námitce stěžovatele, že usnesení krajského soudu nesplňuje zákonné podmínky stanovené v ustanovení § 71 odst.

4 TrŘ, nelze přisvědčit.

Krajský soud se zabýval nejen samotnými vazebními důvody, ale i zákonnými podmínkami dalšího trvání vazby, zakotvenými v ustanovení § 71 odst.

4 TrŘ.

Svůj závěr o trvání vazby, o obtížnosti věci a o zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení v případě propuštění stěžovatele na svobodu řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) TrŘ viděl krajský soud a státní zástupce ve skutečnosti, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle ustanovení § 148 odst.

2, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), se škodou přesahující 17 miliónů korun, tzn. zvlášť závažný úmyslný trestný čin s trestní sazbou od pěti do dvanácti let odnětí svobody.

Jednalo se o promyšlenou, pokračující trestnou činnost, které se stěžovatel dopouštěl po dobu nejméně devíti měsíců, v řádu desítek až stovek případů, kdy pod částečně falešnou identitou odebíral zboží na jednotlivé faktury a na základě fiktivního vývozu zboží do Evropské unie žádal o vrácení DPH, přičemž trestná činnost a její výnos byla zdrojem příjmů a financování jeho nákladného života.

Proto krajský soud dospěl k závěru o trvající důvodné obavě, že stěžovatel v případě svého propuštění bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán.

K obtížnosti věci (§ 71 odst.

4 TrŘ) krajský soud uvedl, že s ohledem na rozsáhlost spisového materiálu, členitost a rozsah trestné činnosti, délku páchání trestné činnosti (cca 1 rok) a způsobenou škodu převyšující 17 miliónů korun, muselo být v přípravném řízení provedeno množství úkonů (svědeckých výpovědí např. zástupců velkoobchodů, přepravních společností a listinných důkazů).

Z těchto důvodů nemohlo být trestní stíhání, pro obtížnost věci, ve vymezené lhůtě skončeno.

Z uvedeného rovněž vyplývá, že s ohledem na osobu stěžovatele, jeho povahu, závažnost trestného činu a skutečnost, že výnos z trestné činnosti byl zdrojem příjmů nákladného života stěžovatele, by bylo jeho propuštěním na svobodu, zejména z hlediska zamezování trestné činnosti, zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.

Z uvedeného vyplývá, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění označeného usnesení krajského soudu dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§ 134 odst.

2 TrŘ, ve spojení s § 67 a § 71 odst.

4, 6 TrŘ).

Napadené usnesení obsahuje konkrétní skutečnosti odůvodňující trvání vazby podle § 67 písm. c) TrŘ a další zákonné podmínky upravené v ustanovení § 71 odst.

4 TrŘ.

Proto nelze odmítnout přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o přítomnosti konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava z následků předvídaných v § 67 písm. c) a § 71 odst.

4 TrŘ, jako zákonného podkladu pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (čl.

8 Listiny základních práv a svobod).

V dané věci, ačkoli stěžovatel tuto námitku neuplatnil, nebylo zjištěno ani překročení zákonem stanovené maximální délky doby trvání vazby v přípravném řízení, která je u trestných činů s trestní sazbou pět až dvanáct let stanovena na jeden rok (§ 71 odst.

8 TrŘ).

V projednávané věci byl stěžovatel vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19.

2005, čj.

70 Nt 3563/2005 - 87.

Obžaloba pro shora označený trestný čin byla na stěžovatele podána u Krajského soudu v Brně dne 8.

2006.

Z uvedeného je patrno, že k překročení zákonem stanovené maximální délky doby trvání vazby v přípravném řízení nedošlo.

Po posouzení naléhavosti věci v návaznosti na ostatní případy, které právě Ústavní soud řeší, a po zvážení všech okolností Ústavní soud neshledal důvodným akcesorický návrh stěžovatele, kterým žádal o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí z důvodu naléhavosti podle § 39 zákona o Ústavním soudu, neboť je stíhán vazebně.

Jedná se o argument, který je obdobný, jaký připadá v úvahu i v jiných vazebních věcech a Ústavní soud od samého počátku řízení o ústavní stížnosti postupoval tak, aby věc stěžovatele byla projednána co nejrychleji.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu