Detail rozhodnutí

IV.ÚS 697/05

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.697.05
Datum: 30. 11. 2005
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 697/05 ze dne 30. 11. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 697/05

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2005 o ústavní stížnosti P. P., zastoupeného JUDr. Janem Klárem, advokátem, Advokátní kancelář v Brně, Starobrněnská 19/21, proti České republice a postupu Ústavního soudu, JUDr. B. H., Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Brně, Okresního soudu ve Ždáru nad Sázavou, Ministra vnitra Mgr. Františka Bublana, Inspekce Ministerstva vnitra, Policie ČR - správa Jihomoravského kraje, Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Krajského státního zastupitelství v Brně, Krajského úřadu Jihlava, takto : Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27.10.2005 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vydal tento nález: "1) stát je povinen nahradit škody vzniklé v důsledku zmařeného jednání pod sp. zn.: III. ÚS 340/05 a to nejméně částkou 10 000,- Kč jako odškodné a účelně vynaložené prostředky v této nové cause.

2) ÚS znovu nařídí jednání ve věci mého podání ze dne 30.6.2005 výše zm. č.j. III. ÚS 340/05

3) činné orgány na všech stupních vyjmenované na titulní straně pod č. 1 až 3 a v podání III. ÚS 340/05 pod č. 1 až 9 postupovali protiprávně v rozporu se zákony, ústavou a úmluvou o zákl. lidských právech a to buď z neznalosti, nekompetentnosti, nebo z jiných důvodů a proto za

4) stát je povinnen nahradit škody tímto jednáním způsobené a to ve výši nejméně 1.161 000 Kč." Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22.11.2005 upravil stěžovatel stížnostní petit v bodě 3) takto : "Všechny osoby a instituce uvedené a vyjmenované na titulních stranách mých podání ze dne 27.10.2005 pod č.j.

IV.

ÚS 697/05 a ze dne 30.6.2005 pod č.j.

III.

ÚS 340/05 postupovali protiprávně, v rozporu s platnými zákony, ústavou ČR a úmluvou o lidských právech a to buď z neznalosti, nekompetentnosti, nebo z jiných důvodů, kteréžto důvody označí Ústavní soud po prostudování všech přiložených kopií v obou podáních." Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), tedy mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.

Ústavní soud připojil stěžovatelem uvedený spis Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 340/05 a po zhodnocení stěžovatelových námitek došel k závěru, že ústavní stížnost je třeba zčásti odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti jako návrh nepřípustný.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Pravomoc Ústavního soudu je dána čl.

87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem o Ústavním soudu.

Podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Zásahem orgánu veřejné moci je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní subjektivní ústavně zaručená práva (právo) někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují.

Musí jít o individuální akt, zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný (viz např. usnesení sp.zn.

I.ÚS 41/2000 , www.judikatura.cz).

Ústavní stížnosti nelze vyhovět už proto, že je návrhem, jehož petit výslovně nenavrhuje zrušení těch rozhodnutí, jejichž nesprávnost je vytýkána.

Ústavní soud je při svém rozhodování vázán petitem ústavní stížnosti a nemůže ho změnit.

Stěžovatel požaduje, aby mu Ústavní soud poskytl peněžní satisfakci a bez zrušení (kasace) rozhodnutí orgánů výkonné a soudní moci akademickým výrokem vyslovil porušení stěžovatelových práv.

Takovýto postup však Ústava a zákon o Ústavním soudu neumožňuje.

Ústavní soud může napadené rozhodnutí pouze zrušit anebo, jde-li o takové zásahy, jež žádnými rozhodnutími nebyly završeny, zmíněným orgánům veřejné moci zakázat v dalším porušováním základních práv a svobod pokračovat, případně jim přikázat, aby, pokud je to možné, obnovily stav před porušením (viz ust. § 82 zákona o Ústavním soudu).

Platí tedy, že Ústavní soud může vyslovit nález kasační nebo nález zakazovací (event. i přikazovací), nikoli však nález toliko konstatační.

Ústavní soud není oprávněn ani k tomu, aby poskytoval stěžovateli satisfakci, a tudíž vzhledem k obsahu stížnostního petitu nemůže Ústavní soud než vyslovit nedostatek své pravomoci o podaném návrhu rozhodnout.

Jiná situace ovšem je v případě bodu 2) stěžovatelova petitu, kterým požaduje znovu nařízení jednání o jeho podání ze dne 30.6.2005 vedeném pod sp. zn.

III.

ÚS 340/05 .

Ústavní soud tento návrh považuje za odvolání vůči usnesení Ústavního soudu ze dne 10.10.2005, sp. zn.

III ÚS 340/05, o odmítnutí stěžovatelova návrhu pro neodstranění vad dle § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Snaze stěžovatele o změnu rozhodnutí Ústavního soudu však nemůže být vyhověno.

Z ustanovení § 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že odvolání proti usnesení o odmítnutí návrhu není přípustné.

Z tohoto důvodu je tato část návrhu stěžovatele nepřípustná.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2005 Miloslav Výborný soudce zpravodaj