Detail rozhodnutí

III.ÚS 501/05

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2005:3.US.501.05

Datum

11. 1. 2005

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 501/05 ze dne 1. 11. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 501/05

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. A., zastoupené JUDr. Alenou Kubátovou, advokátkou v Praze 5, Za Opusem 358, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2005, čj. 5 Cmo 190/2005-20, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listiny. Stěžovatelka tomuto rozhodnutí ve stručné ústavní stížnosti vytýká, že jí nebyla dána dostatečná doba na zaplacení soudního poplatku, neboť je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecného soudu při vydání napadeného rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález

I. ÚS 68/93

, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123). Je v tomto aspektu jasně patrné, že stěžovatelku Městský soud v Praze, jako soud prvého stupně, opakovaně vyzýval k zaplacení soudního poplatku, a že pro jeho zaplacení měla stěžovatelka celkem více než čtyři měsíce. S argumenty stěžovatelky se vrchní soud vypořádal a Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí nespatřuje nic protiústavního. Porušení žádného ze základních práv stěžovatelky proto nepřipadá v úvahu. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a jako takovou ji odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 1. listopadu 2005