Detail rozhodnutí

III.ÚS 404/05

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.404.05
Datum: 13. 12. 2005
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 404/05 ze dne 13. 12. 2005 N 228/39 SbNU 433 Právo být slyšen soudem před rozhodnutím o stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 13. prosince 2005 sp. zn. III. ÚS 404/05 ve věci ústavní stížnosti P. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. června 2005 sp. zn. 3 KZv 5/2004, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě.

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 se zrušuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu se návrh zamítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 1. srpna 2005, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že v jeho vazební věci došlo k nesprávné aplikaci relevantních ustanovení trestního řádu ze strany státního zastupitelství, jakož posléze k nerespektování ústavních kautel postupem soudu spočívajícím především v tom, že jej před rozhodnutím o stížnosti do usnesení o ponechání ve vazbě nevyslechl, čímž mu znemožnil takto uplatňovat argumenty svědčící v jeho prospěch.

Stěžovatel se pro uvedené cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl.

8 odst.

2, čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

5 odst.

4, čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, pročež se domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst.

4 a § 76 odst. l zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podali k předmětné ústavní stížnosti vyjádření účastníci řízení.

Krajské státní zastupitelství v Brně vývody stěžovatele odmítlo.

Krajský soud v Brně prostřednictvím předsedy senátu, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, konstatoval, že v rozhodném období existoval na obecných soudech neujasněný právní názor na ústní jednání o podané stížnosti, kdy praxe soudů vycházela z nálezů Ústavního soudu (příkladmo poukázal na usnesení sp. zn.

III.

ÚS 544/03 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usn. č.

6) a výslech obviněných byl prováděn pouze na jejich osobní žádost.

V návaznosti na uvedené posléze předseda stížnostního soudu dodal, že v současné době je o stížnostech proti usnesení o ponechání obviněného ve vazbě konáno neveřejné zasedání, v jehož průběhu je obviněný vyslechnut.

Ústavní stížnost je důvodná.

Z obsahu odůvodnění ústavní stížnosti, předmětných vyjádření, napadených rozhodnutí a konceptu příslušného vyšetřovacího spisu bylo zjištěno, že výše označeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně bylo [po vrácení věci státnímu zástupci k došetření dle § 188 odst.

1 písm. e) trestního řádu] rozhodnuto o ponechání stěžovatele, stíhaného pro trestný čin ve smyslu § 187 odst.

1, odst.

2 písm. a), odst.

4 písm. c) trestního zákona, ve vazbě, přičemž Krajský soud v Brně shora uvedeným usnesením stížnost směřující vůči rozhodnutí státního zastupitelství bez toho, že by předtím provedl osobní slyšení stěžovatele, zamítl.

Ústavní soud v interpretativním výroku nálezu sp. zn.

Pl.

ÚS 45/04 ze dne 22. března 2005 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č.

60, vyhlášen pod č.

239/2005 Sb.) konstatoval, že "podle čl.

5 odst.

4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby" (bod 2. výroku).

V odůvodnění tohoto rozhodnutí zdůraznil, že mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody patří i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby.

Pro obecnou dostupnost předmětného nálezu postačí v ostatním na ratio decidendi jeho odůvodnění a vývody v něm obsažené odkázat.

Z řečeného podává se, že Krajský soud v Brně svým postupem nedostál zmíněným požadavkům ústavního pořádku, když s přihlédnutím k okamžiku jeho rozhodování (7. července 2005) poukaz na "neujasněný právní názor", vycházeno z toho, že předmětný plenární nález vydaný v řízení o kontrole norem byl publikován ve Sbírce zákonů pod č.

239/2005 Sb. dne 17. června 2005, nejeví se případným (iura novit curia).

Pokud obecný soud ústavněprávní výklad vyložený v nálezu Ústavního soudu nereflektoval, porušil tím, vycházeje ze smyslu a účelu efektivního a smysluplného koncentrovaného (specializovaného) ústavního soudnictví, majícího nezanedbatelnou funkci při sjednocování judikatury v oblasti ústavně zaručených kautel (samotný Ústavní soud může překonat vlastní právní názor vyslovený v nálezu pouze procedurou realizovanou v důsledku postupu ve smyslu § 23 zákona č.

182/1993 Sb.), maximu plynoucí z čl.

89 odst.

2 Ústavy České republiky, dle níž vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby [ sp. zn.

III.

ÚS 252/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č.

16), sp. zn.

III.

ÚS 561/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 36, nález č.

54), sp. zn.

II.

ÚS 255/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 37, nález č.

128), sp. zn.

IV.

ÚS 423/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č.

150), sp. zn.

IV.

ÚS 430/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č.

182) a další].

Ve shodě se svou, dnes již i ve věcech řízení o ústavní stížnosti ustálenou a dostatečně stabilizovanou judikaturou, týkající se procesní situace, v níž dochází k ex lege postulovanému periodickému rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě státním zástupcem, vůči jehož rozhodnutí je přípustná stížnost, o níž sluší rozhodovat nezávislému a nestrannému soudu [kupř. sp. zn.

ÚS 14/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č.

115), sp. zn.

ÚS 39/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 39, nález č.

202), sp. zn.

II.

ÚS 713/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 37, nález č.

107), sp. zn.

II.

ÚS 405/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 39, nález č.

193), sp. zn.

IV.

ÚS 423/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č.

150), sp. zn.

IV.

ÚS 394/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č.

158) a další], Ústavní soud stížnosti stěžovatele pro porušení imperativů plynoucích z čl.

8 odst.

2, čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

5 odst.

4, čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhověl a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn.

9 To 274/2005 zrušil [§ 82 odst.

1, odst.

2 písm. a), odst.

3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ve zbylém rozsahu, tj. v části směřující proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. června 2005 sp. zn.

3 KZv 5/2004, Ústavní soud ústavní stížnost zamítl (§ 82 odst.

1 citovaného zákona), o to ve shodě s principem subsidiarity, resp. minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci (§ 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ze kterého vyplývá, že za účelem dosažení ochrany ústavnosti je Ústavním soudem nutné volit pouze taková kasační, resp. derogační (abrogační) opatření, jež v minimální míře zasahují do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [ sp. zn.

III.

ÚS 148/97 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, nález č.

113), sp. zn.

III.

ÚS 337/97 (uveřejněn tamtéž, svazek 9, nález č.

143) a další].

Ratio uvedeného přístupu spočívá na tezi, dle níž Ústavní soud nevstupuje do řízení před nimi vedenými "ex ante".

Zamítl-li totiž Krajský soud v Brně citovaným usnesením stížnost do rozhodnutí státního zástupce, aniž by stěžovateli poskytl příležitost osobního slyšení a umožnil mu takto skutkově a právně kontradiktorním způsobem za dodržení zásad bezprostřednosti a ústnosti argumentovat, dostane se stěžovateli zrušením jeho rozhodnutí této možnosti v plném rozsahu teprve nyní, když k tomu dosud před obecným soudem v rozporu s kautelami zaručenými ústavním pořádkem nedošlo.

Za splnění podmínek obsažených v § 44 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb. bylo takto rozhodnuto s upuštěním od ústního jednání.