Detail rozhodnutí

III.ÚS 326/04

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2005:3.US.326.04

Datum

18. 8. 2005

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 326/04 ze dne 18. 8. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu III.ÚS 326/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti navrhovatele AGENTUR PAZDERA, se sídlem Kreuzplatz 20, Zürich, Švýcarsko, zastoupeného Mgr. J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2004 č. j. 4 Cmo 79/2003-62, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, t a k t o: Řízení o ústavní stížnosti se z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í: Stěžovatel se návrhem, došlým Ústavnímu soudu dne 24. 5. 2004, domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2004 č. j. 4 Cmo 79/2003-62, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002 č. j. 3 Sm 291/97-42 a tvrdil, že předmětným usnesením mu bylo odejmuto jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 42 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 10. 2002 č. j. 3 Sm 291/97-42 zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 7. 1. 1998 č. j. 3 Sm 292/97-12 a řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovatel (v dřívějším řízení žalobce) označený jako AGENTUR PAZDERA, není ani osobou fyzickou ani právnickou, přičemž právní zástupce stěžovatele nereagoval na usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 6. 2002 a neprokázal identitu stěžovatele a jeho procesní způsobilost. Proto soud prvního stupně řízení, s odkazem na ustanovení §§ 19, 20 a § 104 odst. 2 občanského soudního řádu, pro nedostatek podmínky řízení zastavil a současně již dříve vydaný směnečný platební rozkaz zrušil. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února 2004 č. j. 4 Cmo 79/2003-62 jako soud odvolací dospěl po přezkoumání napadeného usnesení soudu prvního stupně k závěru, že odvolání není důvodné a usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění usnesení konstatoval, že z překladů listin předložených právním zástupcem stěžovatele zjistil, že firma AGENTUR PAZDERA se sídlem Kreuzplatz 20, Zürich je od 3. 3. 1983 zapsána jako soukromý podnik v Obchodní registratuře kantonu Zürich - Hlavní rejstřík, kde je jako majitel zapsán P. H. P. Protože tak nebyla prokázána procesní způsobilost stěžovatele, neboť z těchto dokladů nelze dovodit, že by se jednalo o osobu právnickou ani fyzickou, neboť takto v žalobě označen není, soud prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení pro nedostatek podmínek řízení zastavil, což odvolací soud jako věcně správné potvrdil. Protože dotazem u Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, které nebylo do doby podání ústavní stížnosti vyřízeno, bylo řízení o ústavní stížnosti za nastalé procesní situace, a s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2005 č. j.

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti navrhovatele AGENTUR PAZDERA, se sídlem Kreuzplatz 20, Zürich, Švýcarsko, zastoupeného Mgr. J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2004 č. j. 4 Cmo 79/2003-62, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, t a k t o: Řízení o ústavní stížnosti se z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í: Stěžovatel se návrhem, došlým Ústavnímu soudu dne 24. 5. 2004, domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2004 č. j. 4 Cmo 79/2003-62, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002 č. j. 3 Sm 291/97-42 a tvrdil, že předmětným usnesením mu bylo odejmuto jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 42 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 10. 2002 č. j. 3 Sm 291/97-42 zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 7. 1. 1998 č. j. 3 Sm 292/97-12 a řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovatel (v dřívějším řízení žalobce) označený jako AGENTUR PAZDERA, není ani osobou fyzickou ani právnickou, přičemž právní zástupce stěžovatele nereagoval na usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 6. 2002 a neprokázal identitu stěžovatele a jeho procesní způsobilost. Proto soud prvního stupně řízení, s odkazem na ustanovení §§ 19, 20 a § 104 odst. 2 občanského soudního řádu, pro nedostatek podmínky řízení zastavil a současně již dříve vydaný směnečný platební rozkaz zrušil. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února 2004 č. j. 4 Cmo 79/2003-62 jako soud odvolací dospěl po přezkoumání napadeného usnesení soudu prvního stupně k závěru, že odvolání není důvodné a usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění usnesení konstatoval, že z překladů listin předložených právním zástupcem stěžovatele zjistil, že firma AGENTUR PAZDERA se sídlem Kreuzplatz 20, Zürich je od 3. 3. 1983 zapsána jako soukromý podnik v Obchodní registratuře kantonu Zürich - Hlavní rejstřík, kde je jako majitel zapsán P. H. P. Protože tak nebyla prokázána procesní způsobilost stěžovatele, neboť z těchto dokladů nelze dovodit, že by se jednalo o osobu právnickou ani fyzickou, neboť takto v žalobě označen není, soud prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení pro nedostatek podmínek řízení zastavil, což odvolací soud jako věcně správné potvrdil. Protože dotazem u Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, které nebylo do doby podání ústavní stížnosti vyřízeno, bylo řízení o ústavní stížnosti za nastalé procesní situace, a s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2005 č. j.

III. ÚS 326/04-16

III. ÚS 326/04-16

, přerušeno (podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Stěžovateli bylo současně uloženo, aby Ústavní soud informoval poté, co obdrží rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání, a sdělil, zda i nadále trvá na projednání ústavní stížnosti, nebo zda svůj návrh vezme zpět. Podáním ze dne 10. 8. 2005, které Ústavní soud obdržel dne 12. 8. 2005, stěžovatel informoval Ústavní soud o tom, že Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 10. 5. 2005 č. j. 29 Odo 800/2004-89 (které ve fotokopii k podání připojil) vyhověl jeho dovolání a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2004 č. j. 4 Cmo 79/2003-62 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002 č. j. 3 Sm 291/97-42 zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z výše uvedeného důvodu stěžovatel vzal svoji ústavní stížnosti zpět. Ústavní soud návrhu stěžovatele vyhověl a podle ustanovení § 77 zákona o Ústavním soudu, řízení o ústavní stížnosti stěžovatele zastavil. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. srpna 2005 Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu