Detail rozhodnutí

I.ÚS 655/04

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.655.04
Datum: 21. 2. 2005
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 655/04 ze dne 21. 2. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 655/04

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr.

Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti M.

V., zast.

JUDr.

Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.6.2004, č.j.

21 Cdo 373/2004-84, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.6.2003, č.j.

11 Cmo 34/2003-56, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.9.2002, č.j.

66 C 2/2002-31, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.9.2001, č.j.

55 Co 37/2001-261, 55 Co 38/2001, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka se v návrhu na zahájení řízení ze dne 24.9.2004 domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných jednak v řízení ve věci pracovně právního sporu, jednak v řízení o žalobě pro zmatečnost, a současně podala návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.

V návrhu, kromě jiného, uvedla, že dne "28.ý.2004"(v návrhu je "ý") bylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, tedy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a že ve stanovené lhůtě podává stěžovatelka ústavní stížnost.

V další části stručně popsala vývoj sporu zahájeného v r.

1989 a zdůraznila, že v něm nebyly naplněny všechny podmínky řízení.

Návrh na zahájení řízení byl předán k poštovní přepravě 27.9.2004.

Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn.

66 C 2/2000 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka dne 18.1.2002 podala proti rozsudku tohoto soudu ze dne 4.9.2001, č.j.

55 Co 37/2001-261, 55 Co 38/2001, žalobu pro zmatečnost, posléze k výzvě soudu doplněnou.

Žaloba byla usnesením ze dne 5.9.2002, č.j.

66 C 2/2002-31, zamítnuta, toto usnesení bylo Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 18.6.2003, č.j.

34/2003-56, potvrzeno.

Na základě stěžovatelčina dovolání rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, který dovolání usnesením ze dne 23.6.2004, č.j.

21 Cdo 373/2004-84, odmítl.

Toto usnesení bylo právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 15.7.2004, údaj stěžovatelky o jeho doručení, s přihlédnutím k překlepu v číselném označení měsíce, je nesprávný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl.

81 a čl.

90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst.

4 zákona o Ústavním soudu).

V souladu s § 75 odst.

1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.

3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst.

4).

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti.

Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatelky bylo dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením.

Protože toto usnesení bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatelky dne 15.7.2004, počala následujícím dnem běžet lhůta k podání ústavní stížnosti; lhůta uplynula dne 13.9.2004.

Je tedy zřejmé, že stěžovatelka nepodala návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2005 JUDr.

Ivana Janů soudce zpravodaj