Detail rozhodnutí

I.ÚS 363/05

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.363.05
Datum: 24. 10. 2005
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 363/05 ze dne 24. 10. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 363/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti M.

M., zast.

JUDr.

Ludvíkem Ševčíkem, advokátem, sídlem Kobližná 19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.12.2004, č.j.

3 Tdo 1202/2004-1372, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 21.6.2005, předaném téhož dne k poštovní přepravě, domáhal zrušení tří rozsudků a usnesení soudů a nařízení obnovy řízení.

Na základě výzvy Ústavního soudu k odstranění vad stěžovatel, prostřednictvím právního zástupce, specifikoval ústavní stížnost tak, že směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.12.2004, sp.zn.

3 Tdo 1202/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 8.1.2004, sp.zn.

18 T 10/2003 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11.5.2004, sp.zn.

12 Tdo 2004, a požadoval zrušení napadeného usnesení Nejvyššího soudu.

V podání uvedl, že byl uznán vinným úmyslným trestným činem, ačkoliv se nedopustil žádného jednání, které by vedlo k naplnění znaků příslušné skutkové podstaty.

Podle jeho názoru Nejvyšší soudu odmítnutím dovolání završil řízení, v němž byla popřena zásada nestranného a spravedlivého procesu zajišťovaná v čl.

36 a násl.

Listiny základních práv a svobod a v čl.

1 Ústavy ČR.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 8.1.2004, sp.zn.

18 T 10/2003, byl stěžovatel spolu s dalším obviněným uznán vinným trestným činem podvodu a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

Proto prvostupňovému rozsudku se oba obvinění odvolali, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11.5.2004, sp.zn.

12 Tdo 26/2004, jejich odvolání zamítl.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu tak, že bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.

Usnesení bylo stěžovateli doručeno 17.1.2005 (téhož dne bylo doručeno i jeho právnímu zástupci).

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl.

81 a čl.

90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst.

4 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti.

Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo dovolání, přičemž rozhodnutí o něm bylo stěžovateli doručeno 17.1.2005.

Tento den byl rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání stížnosti a je zřejmé, že ke dni podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě, tato lhůta uplynulo.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2005 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj