Detail rozhodnutí

Pl.ÚS 58/04

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.58.04
Datum: 16. 12. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 58/04 ze dne 16. 12. 2004 Ke zrušení "části třetí" pozměňujícího zákona č. 253/2003 Sb.

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Pavlem Švábem, advokátem v Praze 2, Slezská 13, na zrušení části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 5. listopadu 2004 návrh, kterým se skupina 56 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a skupina 23 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatelé") domáhají návrhem podle § 64 odst.

1 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), zrušení "části třetí zákona č.

253/2003 Sb., kterým se mění zákon č.

95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č.

569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č.

357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č.

253/2001 Sb., a některé další zákony" (dále jen "část třetí zákona č.

253/2003 Sb.").

Ústavní soud nejdříve posoudil splnění podmínek, za kterých může o návrhu rozhodnout.

Návrh podaly dvě skupiny oprávněných navrhovatelů ve smyslu § 64 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Návrh rovněž splňuje podmínku § 66 zákona o Ústavním soudu, když napadený právní předpis nabyl platnosti dne 6. srpna 2003 a nebyl dosud změněn.

Stejně tak tuto podmínku splňují čl.

1 odst.

1 Ústavy ČR, čl.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, což jsou ustanovení, se kterými má být část třetí zákona č.

253/2003 Sb. v rozporu.

Stejně tak nebyly zjištěny důvody pro zastavení řízení ve smyslu § 67 zákona o Ústavním soudu.

Co se týče vlastního obsahu návrhu, je v něm vytýkána neústavnost části třetí zákona č.

253/2003 Sb., kterou se mění zákon č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č.

42/1992 Sb., zákona č.

93/1992 Sb., zákona č.

39/1993 Sb., zákona č.

183/1993 Sb., zákona č.

131/1994 Sb., zákona č.

166/1995 Sb., zákona č.

29/1996 Sb., zákona č.

30/1996 Sb., zákona č.

139/2002 Sb. a zákona č.

320/2002 Sb.

Neústavnost spatřují navrhovatelé v tom, že do zákona č.

229/1991 Sb. byly cestou čl.

V zákona č.

253/2003 Sb. vloženy nové odstavce 6 a 7, které znějí: "(6) Oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu.

V případě, že o právu na převod pozemku nerozhoduje Pozemkový úřad, oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let od doby, kdy mohla nárok na převod uplatnit u Pozemkového fondu poprvé. (7) Po uplynutí doby uvedené v odstavci 6 právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká." Ústavní soud v této části návrhu dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Vyšel přitom ze své již ustálené judikatury, podle které není vázán odůvodněním návrhu, je však vázán jeho petitem.

Ten následně určuje další postup Ústavního soudu a možný výsledek řízení.

Ústavní soud posoudil petit návrhu na zahájení řízení o kontrole ústavnosti části třetí zákona č.

253/2003 Sb. a byl nucen konstatovat, že tento petit směřuje nikoli proti platnému znění § 13 odst.

6 a 7 zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č.

253/2003 Sb., nýbrž proti části třetí zákona č.

253/2003 Sb., kterým byla tato ustanovení do zákona č.

229/1991 Sb. s účinností od 6. srpna 2003 nově vložena cestou čl.

V zákona č.

253/2003 Sb.

Takovýto návrh je ve smyslu judikatury Ústavního soudu považován za zjevně neopodstatněný (srov. usnesení ze dne 15.

2000 sp. zn.

Pl.

ÚS 25/2000 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, usn. č.

27, nález č.

128/2001 Sb. a nález č.

95/2002 Sb.), neboť směřuje nikoli proti zákonu, který je novelizován, nýbrž proti zákonu novelizujícímu.

Ustanovení novelizujícího zákona se však stávají součástí zákona novelizovaného, odkud jedině mohou být v případě zjištěné neústavnosti odstraněna.

Samotné jejich zrušení v zákoně novelizujícím by tuto funkci kontroly ústavnosti nemohlo splnit.

Pouze zákon č.

229/1991 Sb., ve znění zákona č.

253/2003 Sb., obsahuje z hlediska legislativně technického napadená ustanovení § 13 odst.

6 a 7 a jedině na tomto místě mohou být v případě vyhovujícího nálezu z právního řádu České republiky zrušena.

Tato vada návrhu je Ústavním soudem považována za vadu neodstranitelnou.

Pokud by navrhovatelé nově formulovali petit svého návrhu v této části, podali by ve skutečnosti zcela nový návrh, který by směřoval proti jinému zákonu, totiž novelizovanému zákonu č.

229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nikoli proti zákonu č.

253/2003 Sb.

V této souvislosti třeba zdůraznit, že navrhovatelé napadají část třetí zákona č.

253/2003 Sb. pouze pro obsahový rozpor s čl.

1 odst.

1 Ústavy ČR, čl.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, nikoli pro zbývající důvody možné neústavnosti ve smyslu § 68 odst.

2 zákona o Ústavním soudu, tj. pro překročení ústavně vymezené kompetence Parlamentu České republiky, popř. z důvodu nedodržení ústavně předepsané procedury přijetí a vydání napadeného zákona.

Pouze v těchto posledně uvedených případech je možné ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. nález č.

30/1998 Sb. a nález č.

476/2002 Sb.) samostatně přezkoumávat ústavnost novelizujícího právního předpisu.

V části třetí zákona č.

253/2003 Sb. je dále obsažen čl.

VI, který je pouze přechodným ustanovením k čl.

V tohoto zákona.

Toto přechodné ustanovení se tak váže na text § 13 odst.

6 a 7 zákona č.

229/1991 Sb., ve znění zákona č.

253/1003 Sb.

Kontrola ústavnosti akcesorického ustanovení však v případě nemožnosti kontroly ústavnosti ustanovení, na které se toto akcesorické ustanovení svou existencí váže, pozbývá jakéhokoli právního významu.

Ústavnímu soudu proto z výše uvedených důvodů nezbylo než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb., a to jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2004