Vyhledat
Zpět na vyhledávání

Detail rozhodnutí

Pl.ÚS 40/04

Soud
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.40.04
Datum
18. 8. 2004
Stav textu
plný text dostupný
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 40/04 ze dne 18. 8. 2004 K oprávnění podat návrh na zrušení zákona

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Dagmar Lastovecké a soudců JUDr.

PhDr.

Stanislava Balíka a JUDr.

Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky L., zastoupené JUDr.

I.H., o návrhu ze dne 14.

7.

2004, t a k t o : Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se svým návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 26.

7.

2004, domáhá zrušení nařízení města O., č.

2/2004, kterým byla vyhlášena stavební uzávěra v městském obvodu V., neboť toto nařízení se podle názoru navrhovatelky příčí svým obsahem zákonu.

Domnívá se, že uvedeným nařízením došlo k dotčení čl.

1 Ústavy ČR a čl.

4 odst.

3 a čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Podle ustanovení čl.

87 odst.

1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

Podle odstavce prvého písmeno b) téhož ustanovení Ústavní soud rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem.

Zákon č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl.

88 odst.

1 Ústavy).

Podle ustanovení § 64 odst.

2 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: a) vláda, b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu, e) zastupitelstvo kraje, f) VOP, g) ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecné závazné vyhlášky kraje a hl.m.m a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce, h) věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hl.m., i) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.

Navrhovatelkou je obchodní společnost.

Navrhovatelka tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. § 64 odst.

2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu.

Ve smyslu ustanovení § 64 odst.

2 písm. d) citovaného zákona je obchodní společnost oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 citovaného zákona.

Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) a § 82 odst.

1 písm. a) a § 82 odst.

3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci.

Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení nařízení města.

Ačkoli navrhovatelka v odůvodnění nekonkretizovaně tvrdí, že její ústavní práva byla porušena, její návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

Jeho petit nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst.

3 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním.

Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení § 64 odst.

2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst.

2 písm. d) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedeného nařízení města ve smyslu § 64 odst.

2 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2004 JUDr.

Dagmar Lastovecká, v.r. předsedkyně senátu
Pl.ÚS 40/04 – Ústavní soud | Lukiora Lex