Detail rozhodnutí

Pl.ÚS 4/04

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.4.04
Datum: 17. 2. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 4/04 ze dne 17. 2. 2004 U 5/32 SbNU 473 Rozhodování kompetenčních sporů mezi státními orgány a orgány územní samosprávy

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Usnesení

pléna Ústavního soudu ze dne 17. února 2004 sp. zn. Pl. ÚS 4/04 ve věci návrhu zastupitelstva statutárního města Brna proti České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 4, v kompetenčním sporu mezi státním orgánem a územním samosprávným celkem o příslušnost vydat rozhodnutí ve věci výkonu exekučního příkazu Finančního úřadu Brno IV na přikázání jiné pohledávky.

Výrok

I. Řízení se zastavuje.

II. Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu ve věci výkonu exekučního příkazu Finančního úřadu Brno IV ze dne 19. 3. 1999 na přikázání jiné pohledávky č. j. 37587/99/291940/8073 se postupuje k projednání a rozhodnutí zvláštnímu senátu zřízenému podle § 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 15.

11.

2002 Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení ve sporu mezi Českou republikou - Obvodním soudem pro Prahu 4 a statutárním městem Brnem o určení příslušnosti vydat rozhodnutí v řízení o určení povinnosti poddlužníka zaplatit za dlužníka daňové nedoplatky.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn.

20 C 168/99 původně vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4, postoupený statutárnímu městu Brnu.

Z tohoto spisu Ústavní soud zjistil, že Finanční úřad Brno IV podal dne 14.

1999 k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 poddlužnickou žalobu podle § 315 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř."), kterou se vůči žalovanému J.

C., spol. s r. o., se sídlem v Praze, domáhal vydání rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit Finančnímu úřadu Brno IV částku 3 710 840 Kč.

Tato částka byla stanovena exekučním příkazem ze dne 19.

1999 č. j.

37587/99/291940/8073 na přikázání jiné pohledávky.

Jednalo se o nedoplatek na dani z příjmu u daňového dlužníka T. t., spol. s r. o., se sídlem v Brně, který tento daňový dlužník neuhradil.

V dalším jednání bylo zjištěno, že dlužník již dále nepodniká, nemá příjmy ani majetek, avšak je nositelem pohledávky za obchodní společností J.

C., spol. s r. o., z titulu kupní smlouvy ze dne 11.

10.

1995 a kupní smlouvy ze dne 19.

1995, kupní cena však nebyla zaplacena.

Na základě těchto skutečností Finanční úřad Brno IV vydal podle § 73 odst.

6 písm. a) zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "daňový řád"), dne 19.

1999 pod č. j.

37587/99/291940/8073 exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky.

Tento exekuční příkaz byl doručen dlužníkovi (T. t., spol. s r. o.) veřejnou vyhláškou dne 13.

1999 a poddlužníkovi (J.

C., spol. s r.o.) veřejnou vyhláškou dne 13.

1999.

Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 29.

1999.

Sdělení o nabytí právní moci bylo doručeno J.

C. veřejnou vyhláškou dne 20.

1999.

Protože poddlužník přikázanou částku neuhradil, Finanční úřad Brno IV podle § 73 odst.

7 daňového řádu a podle § 315 o. s. ř. podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 poddlužnickou žalobu.

Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci vydal platební rozkaz č. j.

20 C 168/99-13 ze dne 11.

2000.

Vzhledem k tomu, že se tento platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3.

2000 č. j.

20 C 168/99-18 platební rozkaz zrušil.

Následně pak usnesením ze dne 3.

10.

2000 č. j.

20 C 168/99-24 řízení zastavil.

V odůvodnění tohoto usnesení pak obvodní soud uvedl, že daná věc, která se týká zaplacení částky na základě pravomocného rozhodnutí vydaného ve správním řízení, nespadá ve smyslu § 7 o. s. ř. do pravomoci soudu, ale ve smyslu § 73 zákona č.

71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), do pravomoci Městského úřadu v Brně, který je nadále příslušný postupovat ve věci podle části páté správního řádu.

Jedná se v tomto případě o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a proto soud podle § 104 odst.

1 věty prvé o. s. ř. řízení zastavil a věc postoupil Městskému úřadu v Brně.

Finanční úřad Brno IV proti tomuto usnesení podal telefaxové odvolání, které však bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.

2001 č. j.

21 Co 700/2000-36 odmítnuto pro opožděné podání originálu odvolání.

V odůvodnění odvolací soud ještě uvedl, že výrok o postoupení věci, byť formálně pravomocný, je neúčinný, neboť "Městský úřad v Brně" neexistuje.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 2.

2001 č. j.

20 C 168/99-38 opravil výrok o postoupení věci tak, že věc bude postoupena Magistrátu města Brna.

Magistrát města Brna sdělil Obvodnímu soudu pro Prahu 4, že magistrát není právnickou osobou a není subjektem právních vztahů, a subjektem je pouze obec, která však v dané věci není příslušná, a proto postoupil spis zpět Finančnímu úřadu Brno IV.

Finanční úřad Brno IV však věc znovu zaslal magistrátu s tím, že ve věci je příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.

Obvodní soud pro Prahu 4 návrhem ze dne 6.

2001 č. j.

20 C 168/99-46 postoupil kompetenční spor mezi soudním orgánem - Obvodním soudem pro Prahu 4 a mezi správním orgánem - Magistrátem města Brna Vrchnímu soudu v Olomouci.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29.

2002 č. j.

2 A 440/2001-52 řízení o kompetenčním sporu zastavil.

V odůvodnění uvedl, že vrchnímu soudu přísluší podle § 8a o. s. ř. rozhodovat spory o pravomoc mezi soudy a orgány státní správy, jímž však statutární město Brno není.

Pokud by soud rozhodoval podle § 8a o. s. ř. i v tomto případě, dopustil by se nezákonného zásahu vůči orgánu územní samosprávy.

Rozhodovat spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy přísluší podle čl.

87 odst.

1 písm. k) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 120 a násl. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") do pravomoci Ústavního soudu.

Kromě toho vrchní soud zdůraznil, že pouhý přípis, kterým Magistrát města Brna sdělil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 důvody, pro které spis vrací zpět, nelze považovat za návrh na zahájení sporu o pravomoc.

Zastupitelstvo statutárního města Brna podalo podle § 120 zákona o Ústavním soudu návrh na zahájení řízení ve sporu o rozsah kompetencí státního orgánu a orgánu územní samosprávy.

V podaném návrhu navrhovatel popsal výše uvedené skutečnosti a žádal, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodl, že předmětná věc spadá do kompetence státu, a současně zrušil příslušné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4.

Návrh na zahájení řízení byl podán dne 15.

11.

2002.

V této době byl k projednání takového kompetenčního sporu příslušný Ústavní soud podle čl.

87 odst.

1 písm. k) Ústavy a § 120 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, neboť se jednalo o spor mezi státním orgánem a územním samosprávným celkem o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy ve věci uvedené v návrhu na zahájení.

Tím byla splněna podmínka přípustnosti návrhu (§ 122 odst.

1 zákona o Ústavním soudu), neboť v době jeho podání mohly vrchní soudy podle § 8a o. s. ř. rozhodovat spory o pravomoc mezi soudy a orgány státní správy, nikoli mezi obecnými soudy a orgány územní samosprávy.

Po zahájení řízení došlo ke změně právní úpravy.

Dne 1.

2003 nabyl účinnosti zákon č.

131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Podle § 1 odst.

1 písm. a) tohoto zákona se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen "pravomoc") vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy.

Tím byla odstraněna mezera v právní úpravě a současně zrušen § 8a o. s. ř. zákonem č.

151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního.

K řešení uvedených kladných i záporných kompetenčních sporů byl podle § 2 odst.

1 zákona č.

131/2002 Sb. zřízen v sídle Nejvyššího správního soudu zvláštní senát složený ze tří soudců Nejvyššího soudu a tří soudců Nejvyššího správního soudu.

Tuto novou právní situaci Ústavní soud zvážil a dospěl k názoru, že i pro rozhodování kompetenčních sporů Ústavním soudem podle čl.

87 odst.

1 písm. k) Ústavy a § 122 odst.

1 zákona o Ústavním soudu platí pravidlo subsidiarity.

Ústavní soud může tyto věci rozhodovat jen v případě, že zde není jiný orgán, který je k tomu podle zvláštního zákona příslušný.

K uplatnění tohoto pravidla musí dojít i v případě, že kompetence rozhodovat takový kompetenční spor přešla na jiný orgán během řízení před Ústavním soudem.

S ohledem na subsidiární použití občanského soudního řádu platí i pro Ústavní soud povinnost přihlížet nejen při zahájení řízení, nýbrž kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (§ 103 o. s. ř.).

Z materiálů přípravy zákonů, kterými byla nově otázka kompetenčních sporů upravena, přitom vyplývá, že úmyslem zákonodárce bylo soustředit rozhodování kompetenčních sporů podle soudního řádu správního od 1.

2003 u Nejvyššího správního soudu, popř. podle zákona č.

131/2002 Sb. u zvláštního senátu.

Výjimka pro řízení zahájená do té doby před Ústavním soudem ve sporech vymezených v § 1 odst.

1 písm. a) zákona č.

131/2002 Sb. stanovena nebyla.

Tento zákon sice v § 6 zmiňuje pouze spory, o nichž dosud rozhodovaly obecné soudy podle občanského soudního řádu, avšak to jen z toho důvodu, že spory tohoto druhu (mezi státními orgány a územními samosprávnými celky) obecné soudy do té doby rozhodovat nemohly.

Ústavní soud přitom považuje za potřebné jako obiter dictum uvést, že i v případě, kdyby nyní mohl tento kompetenční spor rozhodnout, mohl by vyslovit pouze to, zda věc spadá do kompetence státu nebo územního samosprávného celku.

Určení konkrétního orgánu příslušného k rozhodnutí by proto stejně příslušelo zvláštnímu senátu.

Zákon o Ústavním soudu výslovné řešení této otázky neobsahuje (§ 123).

Proto bylo nutno podpůrně použít v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu ustanovení § 104 odst.

1 o. s. ř., podle kterého jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví a věc postoupí příslušnému orgánu.

Nasvědčuje tomu i řešení obdobné situace (návrh se během řízení stane nepřípustným) podle § 67 zákona o Ústavním soudu.

Návrh jako nepřípustný odmítnout nelze, neboť by tím došlo k odepření spravedlnosti.

Podle téhož ustanovení občanského soudního řádu právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány.

S ohledem na výše uvedené okolnosti Ústavnímu soudu po zjištění, že pravomoc rozhodovat negativní kompetenční spory mezi obecným soudem a orgánem územní samosprávy je od 1.

2003 zvláštním zákonem svěřena zvláštnímu senátu, nezbylo, než za použití § 104 odst.

1 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu řízení v předmětné věci zastavit a kompetenční spor postoupit k projednání a rozhodnutí zvláštnímu senátu, do jehož pravomoci náleží.