Detail rozhodnutí

Pl.ÚS 26/04

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.26.04
Datum: 16. 6. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 26/04 ze dne 16. 6. 2004 K možnosti ministra spravedlnosti opakovaně podávat stížnost pro porušení zákona

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Dagmar Lastovecké a soudců JUDr.

Jiřího Nykodýma a JUDr.

Pavla Rychetského, v právní věci navrhovatele JUDr.

L.M., o návrhu ze dne 17. května 2004, na zrušení "věty druhé v ustanovení § 266 odst.

1 trestního řádu", t a k t o : Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. května 2004 domáhá zrušení "věty druhé v ustanovení § 266 odst.

1 trestního řádu", neboť toto ustanovení neumožňuje ministru spravedlnosti v odůvodněných případech podávat stížnost pro porušení zákona i opakovaně.

Dle názoru navrhovatele je uvedené ustanovení části zákona v rozporu zejména s čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čímž je porušeno základní právo na zákonný spravedlivý proces.

Podle ustanovení čl.

87 odst.

1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

Zákon č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovuje, kdo, a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl.

88 odst.

1 Ústavy ČR).

Podle ustanovení § 64 odst.

1 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: a) prezident republiky, b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) vláda za podmínek uvedených v § 118 e) ten kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu, nebo ten kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst.

4 zákona o Ústavním soudu.

Navrhovatelem je advokát, tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. § 64 odst.

1 písm. a), b), c), d), e) zákona o Ústavním soudu.

Ve smyslu ustanovení § 64 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, jež splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) a § 82 odst.

3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci.

Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení "věty druhé ustanovení § 266 odst.

1 trestního řádu", neboť toto ustanovení neumožňuje ministru spravedlnosti v odůvodněných případech podávat opakovaně stížnost pro porušení zákona.

Navrhovatel v návrhu argumentoval věcí J.V., vedené před Ústavním soudem pod sp. zn.

IV.

ÚS 190/03 , (řízení bylo skončeno usnesením Ústavního soudu dne 15. dubna 2004), kde v odůvodnění ústavní stížnosti bylo uvedeno, že občan poškozený soudním rozhodnutím se měl domáhat nápravy jinými cestami než obnovou řízení, ale v platném právním řádu není k dispozici využitelný procesní prostředek, který by to poškozenému umožňoval.

Navrhovatel dále polemizoval s právními závěry obecných soudů a odkazoval na nálezy Ústavního soudu v obdobných věcech.

Podle ustanovení věty druhé § 266 odst.

1 (dříve odst.

7) trestního řádu nelze ve věci podat novou stížnost pro porušení zákona a tímto byla porušena ústavně zaručená práva.

Návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

Z těchto důvodů navrhovatel předložil Ústavnímu soudu návrh, aby plénum Ústavního soudu zrušilo napadenou část § 266 odst.

1 trestního řádu.

Petit návrhu nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst.

3 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním.

Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel není subjektem podle ustanovení § 64 odst.

1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých částí a návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatele považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedené části ustanovení zákona ve smyslu § 64 odst.

1 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 16. června 2004 JUDr.

Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu