Detail rozhodnutí

IV.ÚS 286/03

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:4.US.286.03
Datum: 21. 4. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 286/03 ze dne 21. 4. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Muchy a soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Jana Musila ve věci ústavní stížnosti T.

B.,, zastoupeného Mgr.

H., advokátkou, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 16.

2003 č. j.

Zn 5150/2002-8, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í: Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 16.

2003 č. j.

Zn 5150/2002-8, s odůvodněním, že shora označeným usnesením došlo k porušení čl.

10 Ústavy, dále jeho práva ve smyslu čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl.

36 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina").

V odůvodnění předmětné ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že jako člen Stavebního bytového družstva v Chomutově pronajímal svůj družstevní byt R.S. (dříve podezřelé), která však za tento byt neplatila nájem.

Z tohoto důvodu jej Stavební bytové družstvo rozhodnutím ze dne 25.

2003 č. j.

50/03 vyloučilo z družstva a stěžovatel tak ztratil možnost získat předmětný byt do svého vlastnictví.

Stěžovatel podal na R.

S. trestní oznámení a chtěl se k trestnímu řízení připojit s náhradou škody.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově usnesením ze dne 16.

2003 č. j.

Zn 5150/2002-8 zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR Okresního ředitelství SKVP Chomutov ČTS: ORCV-748/KSV-OHK-NE-2002 ze dne 30.

2002, jímž byla odložena věc podezření z trestných činů podvodu, porušování povinnosti při správě cizího majetku a poškozování cizích práv, s odůvodněním, že podezřelé nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty označených trestných činů, v případě předmětného bytu se nejednalo o majetek stěžovatele, ale družstva, a podezřelá nepatřila mezi osoby, které mají povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek.

Stěžovatel je však přesvědčen, že došlo k porušení jeho práv tím, že ztratil možnost odkoupit byt do svého vlastnictví, a přišel i o možnost tento byt užívat.

V této souvislosti stěžovatel poukazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 398/97 (vztahující se k otázce hodnocení důkazů) a sp. zn.

III.

ÚS 271/96 (zabývající se nutností odůvodnit rozhodnutí).

Stěžovatel dále namítá, že mu nebyla dána možnost se vyjádřit ke zjištěným skutečnostem, a to jak před orgány Policie ČR, tak i před Okresním státním zastupitelstvím v Chomutově, což v konečném důsledku údajně vedlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby mu stát, ve smyslu § 83 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č.

182/1993 Sb.") uhradil náklady na jeho právní zastoupení.

Z napadeného usnesení Státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 16.

2003 č. j.

Zn 5150/2002-8 se zjišťuje, že v trestní věci podezřelé R.S., roz.

D., se podle § 148 odst.

1 písm. c) trestního řádu, stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR Okresního ředitelství SKPV Chomutov ze dne 30.

2002 ČTS: ORCV-748/KSV-OHK-NE-2002 jako nedůvodná zamítá.

Označený orgán Policie ČR podle ustanovení § 159a odst.

1 trestního řádu odložil věc s tím, že se nejedná o podezření z trestného činu a věc není na místě vyřídit jinak.

Podle zjištění tohoto policejního orgánu je stěžovatel pouze nájemcem předmětného bytu, majitelem bytu je SBD Chomutov, a pokud podezřelá jako podnájemnice neplatila nájem za byt po dobu tří měsíců, nebyla tím způsobena škoda stěžovateli, ale SBD Chomutov.

Ve vztahu k dlužnému nájemnému bylo zjištěno, že dluh na nájemném ve výši 5 396,-Kč u předmětného bytu existoval již v době, kdy stěžovatel podnájemní smlouvu s podezřelou uzavíral.

Ze strany SBD Chomutov nebyly vůči podezřelé podniknuty žádné kroky směřující k vymožení nájemného proto, že podezřelá řádně hradí nájemné a dlužné nájemné splácí dle sepsané dohody s SBD Chomutov.

K námitkám stěžovatele státní zástupce uvedl, že podezřelé nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestných činů podvodu (podle ustanovení § 250 trestního zákona), poškozování cizích práv (podle § 209 trestního zákona) a porušování povinností při správě cizího majetku (podle § 255 trestní zákona) zejména z toho důvodu, že se nejednalo o majetek stěžovatele a mezi osoby, které mají povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, podezřelá nepatří.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti i s napadeným usnesením Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Z napadeného rozhodnutí, na jehož základě došlo k odložení věci, v níž podal stěžovatel trestní oznámení, je zřejmé, že jeho výrokem nemohlo dojít k porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele, neboť stěžovatel měl v předmětné trestní věci postavení oznamovatele, takže zamítnutím jeho stížnosti proti rozhodnutí o odložení věci nebylo zasaženo do jeho ústavně chráněných základních práv a svobod.

Nejprve Ústavní soud připomíná, že je výhradně právem státu vymezit, co je trestným činem, stíhat pachatele a potrestat jej (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26.

1997 sp. zn.

II.

ÚS 361/96 , Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv.

7, str.

345).

Je to tedy pouze stát, který svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl ten který trestný čin spáchán, a zda jej spáchala konkrétní osoba.

Rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci a zamítnutí stížnosti stěžovatele státním zástupcem nejsou tedy takovými rozhodnutími, která by mohla zasáhnout do subjektivních práv stěžovatele ve smyslu čl.

6 Úmluvy a čl.

36 Listiny.

Stěžovatel nemá pravdu ani v tom, že k porušení jeho práv na spravedlivý proces došlo tím, že mu nebylo umožněno v průběhu řízení vyjádřit se ke zjištěným skutečnostem, neboť jednak orgány činné v trestním řízení si pro své zjištění opatřily dostatek důkazů, které byly podkladem pro jejich skutková zjištění, a jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel tato zjištění nijak nezpochybňuje, a ani netvrdí, že by důkazy provedené v řízení byly neúplné, a dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že stěžovatel neměl v řízení postavení poškozeného, takže nebylo povinností orgánů činných v trestním řízení postupovat podle ustanovení § 43 odst.

1 trestního řádu.

Námitka stěžovatele o poškození jeho práva, k němuž mělo dojít tím, že ztratil možnost odkoupit předmětný byt do svého vlastnictví, byla v napadeném usnesení vyvrácena s tím, že předmětný byt není ve vlastnictví stěžovatele, ale ve vlastnictví SBD Chomutov.

Pokud stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti dva nálezy Ústavního soudu, je nutné zdůraznit, že citované nálezy s projednávanou ústavní stížností nijak nesouvisí.

Při zvážení všech tvrzení stěžovatele Ústavní soud dospěl k závěru, že postup i rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Chomutově nijak nevybočilo z mezí jeho zákonem vymezených pravomocí, takže Ústavní soud nepřisvědčil tvrzením stěžovatele o porušení shora označených článků Listiny, Ústavy a Úmluvy.

Na základě výše uvedených skutečností senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti [podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb.] nebylo možné vyhovět návrhu stěžovatele na zaplacení nákladů spojených s jeho zastoupením v řízení o předmětné ústavní stížnosti.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2004 JUDr.

Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu