Detail rozhodnutí

III.ÚS 539/03

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:3.US.539.03
Datum: 19. 2. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 539/03 ze dne 19. 2. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 539/03

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Muchy, soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Jana Musila, ve věci navrhovatele L.

B., zastoupeného JUDr.

S., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. srpna 2003 č. j.

Nc 561/2003-3, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Včas podanou ústavní stížností, po reakci na výzvu k odstranění vad návrhu i v ostatním splňující formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu, neboť se jím cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, nalézajícím svůj odraz adresovaný moci soudní v čl.

90 Ústavy ČR.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplynulo, že citovaným rozhodnutím (I.) bylo ve vztahu ke stěžovateli bez návrhu zahájeno řízení o přezkoumání způsobilosti k právním úkonům a (II.) k ochraně práv v tomto řízení mu byl ustanoven opatrovník.

Odvolání stěžovatele vůči oběma výrokům tohoto usnesení, podané v souladu s poučením v jeho závěru učiněným, následně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. října 2003 č. j.

22 Co 432/2003-12 v rozsahu směřujícím vůči výroku I., a to s poukazem na ust. § 202 odst.

1 písm. c) o. s. ř., odmítl, přičemž současně výrok II. předmětného usnesení potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že Policie ČR dala podnět k zahájení řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům na základě toho, že jí hlásil v období od 31. března 2003 do 27. července 2003 poškozování svého majetku a narušování soukromí.

Jelikož se jí nepodařilo zjistit pachatele, jím podaná trestní oznámení odkládala.

Stěžovatel vyslovil hypotézu, že se tak policie snaží vyhnout své povinnosti a proto se obrátila s uvedeným podnětem na soud.

Pokud v něm zmiňuje jeho onemocnění před deseti lety, je již vyléčen, neužívá žádné léky a na lékařskou kontrolu chodí jedenkrát za půl roku, s ohledem na což mu konečně byla vrácena způsobilost k právním úkonům.

Stěžovatel okresnímu soudu rovněž vytkl, že si před tím, než zahájil řízení, nevyžádal podrobnou zprávu o jeho zdravotním stavu od ošetřující lékařky, na základě níž by teprve posoudil, zda je dán skutečně důvod pro jeho zahájení.

S ohledem na tyto námitky se proto domáhal, jak patrno z formulace návrhového petitu, aby Ústavní soud napadené usnesení ve výroku I. zrušil.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (čl.

83 Ústavy ČR).

Naznačené pochybení ve věci stěžovatele Ústavní soud neshledal.

V záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Nymburce rozhodl ve vztahu ke stěžovateli o zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům, a to na základě podnětu Policie ČR (§ 81 o. s. ř.), přičemž se jedná o řízení, jež lze zahájit bez návrhu.

V souladu s ust. § 187 odst.

1 o. s. ř. stěžovateli ustanovil rovněž opatrovníka pro toto řízení.

Povinnost vyžádat si zprávu od ošetřujícího lékaře, kteréžto pochybení soudu stěžovatel vytýká, zákon soudu rozhodujícímu o zahájení tohoto řízení neukládá.

Je nepochybné, že věcné argumentaci stěžovatele odmítající postup soudu je otevřeno celé předmětné řízení, v němž bude rovněž již z povahy věci samotné přezkoumávána i důvodnost jeho zahájení, což nalezne svého výrazu v jeho završení konečným rozhodnutím, zohledňujícím i námitky stěžovatele.

Nelze v této souvislosti odhlédnout ani od toho, že Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 28. listopadu 2003 č. j.

Nc 561/2003-14 ustanovil znalce z oboru psychiatrie, jemuž uložil vypracovat znalecký posudek se zadáním zodpovědět tam konkrétně položené otázky stěžovatele se týkající a na předestřenou otázku ohledně důvodnosti zahájení řízení tak rovněž odpovídající.

Za této situace se Ústavní soud necítí být oprávněn a konstrukce právní úpravy (§ 81 a § 186 a násl. o. s. ř.) mu ani neumožňuje přezkoumávat (obsahovou) důvodnost zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům.

Napadené usnesení má zákonný podklad (čl.

2 odst.

2 Listiny, čl.

2 odst.

3 Ústavy ČR), bylo vydáno příslušným orgánem (čl.

38 odst.

1 Listiny) a není projevem svévole (čl.

1 odst.

1 Ústavy ČR).

Zahájené řízení, byť by stěžovatele i mohlo v určitých ohledech zatěžovat, do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces takto svým samotným zahájením nezasahuje a v jeho rámci se stěžovateli dostane možnosti skutkově i právně v mezích jeho námitek řádně argumentovat.

Z těchto důvodů Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2004