Vyhledat
Zpět na vyhledávání

Detail rozhodnutí

III.ÚS 209/03

Soud
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2004:3.US.209.03
Datum
20. 1. 2004
Stav textu
plný text dostupný
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 209/03 ze dne 20. 1. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 209/03

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Muchy, soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Jana Musila, ve věci navrhovatele S.

B., zastoupeného JUDr.

L.

M., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2003 sp. zn.

8 To 5/2003 a Městského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2002 sp. zn.

6 Nt 531/2001, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl.

15 odst.

1 a v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl.

4 odst.

2 Protokolu č.

7 k citované úmluvě.

Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho návrh na povolení obnovy trestního řízení vedeného u bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně, jímž byl dne 17. června 1981 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách a rozsudkem sp. zn.

4 T 120/81 odsouzen dle § 269 odst.

1 písm. b) tr. zákona k odnětí svobody v trvání 18 měsíců, odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo Vyšším vojenským soudem v Táboře dne 16. července 1981 usnesením sp. zn.

1 To 163/81 zamítnuto.

Poukázal na průběh a výsledek řízení, v němž žádal Městský soud v Brně o přezkum rozhodnutí soudů dle zák. č.

119/1990 Sb. a na obsah nálezů Ústavního soudu, na základě nichž podal návrh na povolení obnovy řízení, jakož i na rozhodnutí řady soudů, které v obdobné věci obnovu řízení povolily a vyslovil přesvědčení, že v řízení o jeho návrhu nebylo přihlíženo ke smyslu zákona č.

198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, ačkoliv se stěžovatel na něj odvolával.

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně ve svém vyjádření ze dne 16. května 2003 poukázala na obsah odůvodnění stížností napadeného usnesení, v němž na námitky podané stížnosti bylo reagováno, jakož na obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn.

Pl.

ÚS 42/02 , s nímž jsou rozhodnutí soudů obou stupňů v souladu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn.

6 Nt 531/2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Krajský soud v Brně přezkoumal usnesení soudu I. stupně ze dne 13. listopadu 2002 č. j.

6 Nt 531/2001-41 v souladu s § 147 odst.

6 Nt 531/2001-41 v souladu s § 147 odst.

1 trestního řádu a stížnost zamítl, když opodstatněně shledal, že nevyhovění žádosti o povolení obnovy trestního řízení je v souladu s § 278 odst.

1 tr. řádu i s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu.

Je třeba uvést, že soudy obou stupňů dospěly ke správnému závěru - že v předmětné věci nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, k poměrům pachatele či ve zřejmém rozporu s účelem trestu, přičemž za skutečnost, která by splnila uvedené předpoklady pro povolení obnovy řízení nelze považovat odlišný, později učiněný výklad práva.

V tomto smyslu aplikované ustanovení § 278 odst.

1 tr. řádu není v rozporu s rozhodnutími, na něž se stěžovatel odvolává, vydanými Ústavním soudem mj. ve věci sp. zn.

II.

ÚS 285/97 a

II. ÚS 187/2000

, jež se k obnově trestního řízení a k důvodům jejího povolení nevztahovala, ani ve věci I. ÚS 26/01, ve které bylo řešeno porušení zásady "ne bis in idem", když soudy stěžovatele opakovaně v roce 1992 a 1993 odsoudily pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby dle § 272d odst. 3 tr. zákona. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. ledna 2004