Detail rozhodnutí

II.ÚS 647/04

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.647.04
Datum: 12. 9. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 647/04 ze dne 9. 12. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti Ing. K. M., zastoupeného JUDr. J. P., směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, č. j. 15 UL 1/2004-210, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 16. listopadu 2004 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.

10.

2004, č. j.

15 UL 1/2004-210, a tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.

1 a 90 Ústavy České republiky, a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a jí napadeného rozhodnutí obecného soudu vyplývá, že na základě žaloby stěžovatele je od 28.

2004 Okresním soudem ve Vsetíně vedeno pod sp. zn.

8 C 100/2000 soudní řízení.

V tomto řízení byl dne 1.

2002 pod č. j.

8 C 100/2000-159 vydán rozsudek, který byl v důsledku odvolání stěžovatele usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.

10.

2003, č. j.

15 Co 399/2004, zrušen a věc byla vrácena soudu prvého stupně.

Odvolací soud přitom dal soudu prvého stupně ve zrušovacím usnesení pokyn, aby vzhledem k odborné otázce, která je důležitá pro rozhodnutí ve věci, ustanovil znalce k výkladu odborných pojmů.

Stěžovatel s tímto pokynem nesouhlasí, protože znalec má být dotazován na právní posouzení, a k tomu není oprávněn, což dopisem ze dne 17.

2004 sdělil soudu prvého stupně.

Poté dne 9.

2004 podal předsedovi Okresního soudu ve Vsetíně stížnost na průtahy v řízení, která byla vyřízena dopisem ze dne 4.

10.

2004, č. j.

Spr 17/2004.

Předseda Okresního soudu ve Vsetíně konstatoval, že ve věci skutečně v období od února do června 2004 k průtahům v řízení došlo.

Průtahy však nadále netrvaly, neboť ve věci byl usnesením ze dne 17.

2004, č. j.

8 C 100/2000-204, přibrán znalec z oboru geodézie a kartografie, aby ve lhůtě dvou měsíců vypracoval znalecký posudek.

Podle stěžovatele je však ustanovení znalce jen dalším průtahem v řízení, neboť znalec má vyložit obsah smlouvy, tedy otázku právní.

Proto podal 14.

10.

2004 v souladu s ustanovením § 174a zákona č.

6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. o s. a s.") návrh, aby Okresní soud ve Vsetíně nařídil ve věci jednání a pokračoval v řízení bez dalších průtahů.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.

10.

2004, č. j.

15 UL 1/2004-210, byl návrh stěžovatele zamítnut s odůvodněním, že v řízení nedochází k průtahům.

Posledně uvedenému rozhodnutí stěžovatel vytýká, že jím byl zamítnut návrh na vydání pokynu, aby v řízení bylo pokračováno, přestože jeho vydání stěžovatel nenavrhoval.

Krajský soud v Ostravě ani nepřihlédl k tvrzením stěžovatele, že ustanovením znalce, který má odpovědět otázky právní namísto otázek odborných, dochází k průtahům v řízení.

Tento posudek je totiž nepřípustným, nezákonným a nepoužitelným důkazem.

Dále namítá, že Krajský soud v Ostravě interpretoval a aplikoval nesprávně i ustanovení § 174a odst.

6 z. o s. a s., neboť návrh byl zamítnut, aniž by již došlo k procesnímu úkonu, k němuž návrh na určení lhůty směřoval.

Z toho všeho stěžovatel dovozuje, že z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahou při hodnocení důkazů a právními závěry, přičemž právní závěry spočívají na nedostatečném skutkovém zjištění a jsou s ním v extrémním nesouladu.

Ústavní soud v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví.

Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (nález sp. zn.

ÚS 68/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení.

Svazek č.

Nález č.

17).

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům.

Z takto vyloženého zásadního stanoviska vyplývá, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Z usnesení napadeného ústavní stížností vyplývá, že se obecný soud zabýval průtahy v řízení jak v obecné rovině, tak i námitkami stěžovatele, týkajícími se znaleckého dokazování.

Uvedl, že v rámci řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není oprávněn posuzovat procesní postup soudu a v rámci toho ani důvodnost zvolených důkazních prostředků.

Tento závěr lze mít za ústavně souladný a lze jej vyvodit jak ze zjištění konstatovaných v odůvodnění rozhodnutí, tak z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že není v rozporu s materiální povahou práva na fair proces, a tedy nemůže být průtahem v řízení, pokud soud prvého stupně v souladu s ustanovením § 226 odst.

1 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, postupuje v souladu s právním názorem a pokyny odvolacího soudu.

Právě opačný postup by byl rozporný s právem na spravedlivý proces, zejména pokud jde o vázanost soudu procesními předpisy a předvídatelnost soudního postupu a rozhodování.

Stěžovatel se konečně mýlí, pokud Krajskému soudu v Ostravě vytýká absenci vázanosti návrhem a vykročení z mezí daných ustanovením § 174a odst.

6 z. o s. a s.

I v samotné ústavní stížnosti totiž stěžovatel tvrdí, že se domáhal, aby soud prvého stupně: "nařídil jednání a pokračoval v řízení bez dalších průtahů".

Pokud tedy Krajský soud v Ostravě zamítl jednak návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, spočívajícího v nařízení jednání soudem prvého stupně, a dále zamítl návrh na vydání pokynu, aby v řízení bylo pokračováno bez dalších průtahů, evidentně se důsledně řídil návrhem stěžovatele.

Výklad předmětného zákonného ustanovení, který Krajský soud v Ostravě použil a aplikoval, lze považovat za výklad ústavně konformní.

Podle § 174a odst.

6 z. o s. a s. se totiž návrh zamítá nejenom tehdy, pokud soud, vůči němuž návrh směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, ale i pokud k průtahům v řízení nedochází.

Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal zásah do základních práv a svobod zaručených stěžovateli ústavním pořádkem, a proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2004 JUDr.

Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu