Detail rozhodnutí

II.ÚS 561/02

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.561.02
Datum: 29. 9. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 561/02 ze dne 29. 9. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F.

H., zastoupeného Mgr.

O., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.

2002, sp. zn.

17 Co 317/2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se návrhem ze dne 19.

2002, podaným k poštovní přepravě dne 19.

2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.

Tvrdí, že uvedené rozhodnutí je v rozporu s čl.

1, čl.

4 a čl.

90 Ústavy ČR, čl.

36 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4.

2000, čj.

5 C 191/99-111, byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit nemovitost ve výroku specifikovanou a předat ji žalobci, obchodní společnosti Z., spol. s.r.o., do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

Soud dále stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.

Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13.

2002, sp. zn.

17 Co 317/2000, odmítl podle ustanovení § 218 odst.

1 písm. a) zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.

12.

2000, jako opožděně podané.

Stěžovatel napadl uvedené rozhodnutí projednávanou ústavní stížností.

Z ústavní stížnosti i z vyjádření Okresního soudu ve Znojmě vyplynulo, že stěžovatel podal současně s ústavní stížností i žalobu pro zmatečnost.

Následně bylo telefonicky u Krajského soudu v Brně zjištěno, že usnesením ze dne 17.

2003, čj.

51 C 28/2002-62, byla zamítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost.

Stěžovatel proti rozhodnutí krajského soudu podal odvolání.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14.

2004, čj 1 Co 86/2003-84, rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 17.

2003, čj.

51 C 28/2002-62, změnil tak, že žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13.

2002, čj.

17 Co 317/2000-127, zrušil a rozhodl o nákladech řízení.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst.

3 Ústavy a v článku 2 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.

Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení § 82 odst.

3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst.

1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy je tedy jen rozhodnutí "pravomocné", a to nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečné".

Je tomu tak proto, že z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13.

2002, čj.

17 Co 317/2000, a navrhuje jeho zrušení.

Toto rozhodnutí však bylo v průběhu řízení před Ústavním soudem, v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost podané stěžovatelem, zrušeno Vrchním soudem v Olomouci.

Po jeho zrušení tu v současné době není tedy žádné "pravomocné" a "konečné" rozhodnutí, které by byl Ústavní soud oprávněn přezkoumávat.

Ústavní soud nemá prostor pro realizaci svých kasačních pravomocí, a není tak ani příslušný k projednání předmětného návrhu.

Věc byla vrácena soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí.

Dle sdělení soudu řízení stále probíhá a není pravomocně skončeno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst.

1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 29. září.

2004 JUDr.

PhDr.

Stanislav Balík, v.r. soudce zpravodaj