Detail rozhodnutí

II.ÚS 403/04

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.403.04
Datum: 11. 4. 2004
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 403/04 ze dne 4. 11. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti 1. J. R. a 2. E. R., zastoupených JUDr. P. W., proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Okresního ředitelství Služby kriminální policie Jičín ze dne 30. 10. 2003, č. j. ČTS: ORJC-562/OOK-2003, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2004, č. j. 1 Zn 7136/2002-67, za účasti Okresního ředitelství Služby kriminální policie Jičín a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako účastníků řízení,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 1.

2004 obdržel Ústavní soud písemnost, v níž byl vyjádřen nesouhlas stěžovatelů se shora uvedeným rozhodnutím okresní státní zástupkyně.

Vzhledem k tomu, že písemnost nesplňovala zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení ve smyslu ustanovení § 29, § 30 odst.

1, § 34 a § 72 odst.

1 a 2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli navrhovatelé vyzváni dne 2.

2004 k odstranění vad návrhu.

Vady podání byly odstraněny podáním ze dne 17.

2004, jež splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.

Stěžovatelé se domnívají, že byli zkráceni na svém ústavně zaručeném právu na soudní a jinou právní ochranu dle čl.

36 Listiny základních práv a svobod, čl.

8 Všeobecné deklarace lidských práv, čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl.

14 odst.

1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Tento zásah spatřují v tom, že orgány Policie České republiky opakovaně odkládají trestní oznámení pro tentýž skutek pana F.

K., ačkoli stěžovatelé svá podání doplňovali o nově tvrzené skutečnosti, nově označované důkazy, které nebyly orgány Policie České republiky provedeny.

Dále pak poukazují na značnou délku řízení.

S ohledem na tyto důvody se domáhají zrušení rubrikovaných rozhodnutí.

Okresnímu ředitelství Správy kriminální policie Policie České republiky v Jičíně (dále jen "policejní orgán") bylo doručeno trestní oznámení stěžovatelů na F.

K., jenž měl podle obsahu podání v přesně nezjištěné době, několik dnů před 4.

12.

1998, vykrást dům stěžovatelů.

Policejní orgán prověřil podezření ze spáchání trestného činu dle § 247 odst.

1 a 3 písm. b) trestního zákona a dle § 159a odst.

1 trestního řádu oznámení odložil.

Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé stížnost Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové, které stížnost jako nedůvodnou ve smyslu § 148 odst.

1 písm. c) trestního řádu zamítlo.

V souladu s ustanovením § 32 zákona o Ústavním soudu vyzval soud účastníky řízení, policejní orgán a Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.

Policejní orgán ve vyjádření ze dne 5.

10.

2004 uvedl, že dle jeho názoru proběhlo prošetřování zcela objektivně a byly provedeny potřebné úkony.

Námitku o liknavosti "orgánů veřejné moci" považuje za neobjektivní s ohledem na to, že byla vyslechnuta celá řada osob, které nebydlí v jeho obvodu, nadto oznamovatelé během vyšetřování sami několikrát podávali vysvětlení.

Z obsahu vyšetřování rovněž nevyplynulo, že by F.

K. měl kontakty s příslušníky policie, a i za situace, kdy by tomu tak bylo, nemělo to vliv na závěry vyšetřování.

Ve vyjádření ze dne 24.

2004 Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové uvádí, že se domnívá, že nedošlo k žádnému zkrácení práv stěžovatelů, k prošetření jejich oznámení byl proveden dostatek důkazů, které odůvodňují učiněný závěr.

Rovněž odkazuje na závěry Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, které se zabývalo z podnětu stěžovatelů prošetřením jeho rozhodnutí, a dospělo ke shodnému výsledku.

Po té, co Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud považuje za nutné uvést, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Jeho úkolem není skutkově a právně objasňovat věci, jež patří do pravomoci obecných soudů, a nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy.

Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyla takovým vybočením porušena základní práva a svobody stěžovatelů.

K porušení těchto práv a následnému zásahu Ústavního soudu by došlo tehdy, pokud by byl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a vykonanými skutkovými zjištěními (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20.

1995 ve věci sp. zn.

III.

ÚS 84/94 , Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, nález č.

34, str.

257 a násl.).

Podle názoru Ústavního soudu provedly dotčené orgány úkony potřebné k posouzení oznámení stěžovatelů.

Z výpovědí osob, ani odborných posouzení obrazů, které stěžovatelé označili, nevyplynuly poznatky, které by potvrzovaly nějaké protiprávní jednání F.

Všechny zjištěné skutečnosti byly podrobně vyloženy již v odůvodnění rozhodnutí policejního orgánu o odložení trestního oznámení.

Nelze tedy spatřovat extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními orgánů činných v trestním řízení a právními závěry, které byly z těchto zjištění učiněny.

Za této situace není prostor pro zásah Ústavního soudu proti napadeným rozhodnutím, neboť Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo k zásahu do základního práva na právní ochranu.

Ústavní soud rovněž konstatuje - jak ostatně byli stěžovatelé již upozorněni Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové - že stěžovateli napadeným postupem nejsou dotčena jejich práva na náhradu škody pořadem práva civilního.

Pro doplnění Ústavní soud rovněž dodává, že z Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu.

Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán.

Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatelů na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy České republiky nezakládá (tak viz i usnesení Ústavního soudu ze dne 26.

1997 ve věci sp. zn.

III.

ÚS 84/94 , Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, usnesení č.

5, str.

343 a násl.).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelů, a proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2004 JUDr.

Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu