Detail rozhodnutí

IV.ÚS 610/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.610.2000
Datum: 30. 6. 2003
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 610/2000 ze dne 30. 6. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 610/2000

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing.

K., společnosti A., společnost s ručením omezeným, a společnosti G., spol. s r.o., všichni zastoupeni JUDr.

O., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.

2000, sp. zn.

16 Co 173, 174, a 175/2000 a rozsudkům Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28.

1999, čj.

13 C 94/97-50 ( ve věci 1. stěžovatele), čj.

13 C 95/97-36 ( ve věci 2. stěžovatele), a čj.

13 C 106/97-43 ( ve věci 3. stěžovatele), t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl.

11 a čl.

36 odst.

Listiny základních práv a svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byly ve spojeném řízení zamítnuty žaloby stěžovatelů, jimiž se vůči České republice, zastoupené Ministerstvem spravedlnosti ČR, domáhali postupem dle zák. č.

58/1969 Sb. náhrady škody, způsobené ze strany správce konkurzní podstaty, státních orgánů a konkurzního soudu, nesprávnou aplikací ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání a nerespektováním jejich vlastnického práva.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podali v zákonné lhůtě ve smyslu ust. § 239 odst.

2 o.s.ř. dovolání, za situace, kdy městský soud nevyhověl jejich návrhu na vyslovení jeho přípustnosti.

Tato skutečnost byla potvrzena přípisem samosoudkyně Okresního soudu v Hradci Králové, doručeným Ústavnímu soudu dne 29.

2001, dle kterého byly požadované spisy tohoto soudu, sp. zn.

13 C 94/97, 13 C 95/97, 13 C 106/97, postoupeny Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. (Jak Ústavní soud ověřil, o dovolání dosud nebylo rozhodnuto).

Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12.

11.

2002 ve věci stížnosti č.

46129/99 a č.

47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení.

Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust. § 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Uvedené závěry Ústavního soudu byly, v souladu s ust. § 2 odst.

1 písm. b) zák. č.

309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č.

32/ 2003 Sb.

Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla podána před přijetím citovaného závěru Ústavního soudu, Ústavní soud musel v daném případě posoudit použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatelé, s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, podali v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání, a nemohli následný vývoj názorů tohoto soudu, vyjádřený ve sdělení č.

32/2003 Sb., předvídat.

Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování, obsažená ve sdělení č.

32/2003 Sb., použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatelů nejsou tímto postupem nijak dotčena.

Nejvyšší soud o jejich dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatelé proto budou případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé podali souběžně s ústavní stížností i dovolání, je uvedený závěr nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle § 43 odst.

1 písm. e) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2003 JUDr.

Eva Zarembová soudce zpravodaj