Detail rozhodnutí

IV.ÚS 538/02

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.538.02
Datum: 26. 8. 2003
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 538/02 ze dne 26. 8. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 538/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Pavla Varvařovského a soudců JUDr.

Miloslava Výborného a JUDr.

Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti A.

H., zastoupené JUDr.

K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2002, čj.

15 Ca 45/2001-40, , t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo v přezkumném řízení ve smyslu § 250l a násl. o.s.ř. a § 9 odst.

6 zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění, potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích, okresního pozemkového úřadu, ze dne 10. ledna 2001, čj.

72-2191/00-9109, jímž bylo podle § 9 odst.

4 téhož zákona určeno, že není vlastníkem blíže označených pozemků v k.ú.

V rámci své ústavněprávní argumentace stěžovatelka polemizovala se skutkovými závěry obecného soudu, dle nichž k předmětným pozemkům nikdy nenabyla vlastnického práva, když ve shodě se svou argumentací předestřenou již v předchozím řízení před orgány veřejné moci mj. zejména poukazovala na to, že sice ke zrušení ve věci rozhodné přídělové listiny z podnětu protestu prokurátora výměrem zemědělského odboru ONV Litoměřice ze dne 2.

10.

1956 (zn. zem Mu/56) došlo, nicméně přídělová cena byla v plné výši včetně daně z převodu uhrazena.

Nadto citovaný výměr nikdy spolu se svým manželem údajně do vlastních rukou nepřevzali (čímž nenabyl právní moci) a oprávněně se domnívali, že jim k předmětným pozemkům svědčilo vlastnické právo.

Napadeným rozsudkem se stěžovatelka cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl.

11 a čl.

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jelikož obecný soud potvrdil rozhodnutí správního orgánu, který - jak uvádí - neuznal její vlastnické právo, které je nezadatelné a v demokratické zemi bezdůvodně nezrušitelné.

Tímto postupem soudu mělo dojít tudíž i k porušení čl.

90 Ústavy ČR.

Proto požaduje, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2002, čj.

15 Ca 45/2001-40, nálezem zrušil.

Ústavní soud přezkoumal posuzovanou věc z pohledu ústavních kautel a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Přitom dbal svého ústavního postavení, jakož i hranic svých pravomocí, vědom si skutečnosti, že není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodovací činnosti.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl.

83; čl.

81, čl.

90; čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR].

Pokud se týče poukazu stěžovatelky na porušení práva vlastnit majetek zakotveného v čl.

11 odst.

1 Listiny, z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že zmíněný článek chrání vlastnické právo již konstituované, existující, nikoliv toliko tvrzený nárok na ně uplatněný formou restitučního nároku, o němž má být teprve v soudním řízení rozhodnuto (srov. např. nález ve věci, sp. zn.

ÚS 115/94 , Sbírka nálezů a usnesení, sv.

3, nález č.

41).

Po přezkoumání připojeného spisového materiálu (spis 15 Ca 45/2001 Krajského soudu v Ústí nad Labem) Ústavní soud rovněž konstatuje, že o návrhu stěžovatelky bylo rozhodnuto na základě řádně vedeného procesu, při respektování kautel z hlavy páté Listiny plynoucích, když jí bylo v souladu s ústavními principy řádně umožněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Samotné porušení tohoto práva potom nelze spatřovat v tom, že se obecný soud neztotožnil s jejím náhledem na věc a postupoval v souladu s ústavním imperativem pro něj závazným (čl.

90, čl.

95 odst.

1 Ústavy ČR).

V této souvislosti je třeba dodat, že soud ve shodě s oprávněním plynoucím z ust. § 250q odst.

1 věta druhá o.s.ř. provedl obsáhlé a lze říci co do jeho šíře v dané věci i rozsáhlé dokazování (č.l.

38 spisu o.s.), kdy skutkový stav zjištěný pozemkovým úřadem verifikoval v rámci lidsky dostupných možností natolik, aby se vypořádal s polemickými tvrzeními stěžovatelky a učinil případu odpovídající právní závěry, jež se posléze promítly do výroku ústavní stížností napadeného rozsudku (§ 157 odst.

2 o.s.ř.).

Na tyto potom nemůže mít žádný vliv ani stěžovatelkou tvrzené nedoručení výměru zemědělského odboru ONV Litoměřice ze dne 2.

10.

1956 (zn.

Zem MU/56), když pro úplnost je třeba dodat, že tuto výhradu uplatnila až v řízení před Ústavním soudem, pročež by k ní z pohledu nepřípustnosti nemělo být v řízení před ním coby novu uplatněnému ex post přihlédnuto (srov. nálezy ve věci, sp. zn.

III.ÚS 359/96 , Sbírka nálezů a usnesení, sv.

8, č.

95; sp. zn.

III.

ÚS 117/2000 , tamtéž, sv.

19, č.

111).

S ohledem na řečené dospěl Ústavní soud k závěru, že obecný soud postupoval v projednávané věci způsobem ústavně souladným, k tvrzenému zásahu do vpředu označených ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo, a proto ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ust. § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2003 JUDr.

Pavel Varvařovský, v.r. předseda senátu